Nedávno jsem zaujatě sledoval zajímavý dokument o čínské kulturní revoluci. Během několika dnů se mládež v Šanghaji a Pekingu vydala do ulic a škol a mučila, zabíjela, vyslýchala, věšela a upalovala „nepřátele lidu“, kontrarevoluční živly, zpátečníky, buržousty. Nešlo jen o nějaké zfanatizované čínské ultrakomunisty. Do vraždící mašinerie pak nastoupily i děti rodičů s nesprávným, tedy buržoazním původem. Dostaly šanci se očistit, získat nový rodokmen vyvolených, a tak „čistily“ režim. Hněv studentů se obrátil zprvu na učitele, profesory, ředitele škol. Pak následovali ti, co měli údajně žít v přepychu nebo se stýkali s cizinci.

Fáze maoismu nazývaná „kulturní revolucí“ začala v roce 1966, o pár let předešla mnohem pokojnější studentské rebelie v západní Evropě, které měly jiné příčiny, ale rovněž byly výbuchem frustrace a hněvu mladých, kteří se necítili dobře ve světě svých rodičů, svázáni normami jejich společnosti.

Nejde přitom říct: násilí bylo v jádru komunistické ideologie a kulturní revoluce mu dala jen průchod, nebo rok 1968 byl dobou prozření mladých, kteří odmítali svět rodičů. Takové odůvodnění totiž vůbec nepostihuje podstatu problému: v mladém organismu přežívá latentní násilí, které čeká na ventil, aby se vyfoukla pára. Nejde jen o radikální názory, co mládí doprovází, snahu měnit svět, opájet se ideologiemi, někde v nitru spí ďábel, který potřebuje trochu extrémní frustrace, aby chrlil oheň.

Číňané, kteří se účastnili kulturní revoluce, ať už v řadách zfanatizovaných Rudých gard nebo v řadách obětí či pozorovatelů, dodnes nemají vysvětlení pro masovost, brutálnost akce. Ve společnosti bylo určitě ohromné napětí, třicet let budování komunismu nepřineslo řešení životních problémů, ale to ještě neznamená, že půjdete do školy a oběsíte profesora i s jeho manželkou jen proto, že teď zrovna můžete. Byla to směs rozbouřených hormonů, psychických změn a společenského klimatu, co vedlo masy čínských mladých k vraždění? A dají se tak vysvětlit i současné americké excesy? Mládí je neprobádanou veličinou, silné postoje se snadno mohou změnit v cokoliv. Ale ne vždy.

Milan Fridrich