Pak mi popřál hezký den. Bez modlení jsem vlezla zpět do postele, ale spánek už byl nenávratně ztracen.

A z té frustrace teď píšu fejeton! Celkem nedávno nám slibovali konec světa dvakrát. Jednou na přelomu milénia a pak při zatmění Slunce. Tahle věštba má tuhý kořínek. Je to hit lidských dějin. Je to klaun, který se vždycky zesměšní, a o to větší úspěch mívá příště. Jak patrno, čas plyne a svět pořád nic. Stejně jako dřív je plný pesimistů. Znáte ten typ lidí, kteří vypouštějí mraky černě jako prchající sépie? Milují poplašné zprávy.

O letním slunovratu vám řeknou, že dny už se krátí. „Svatá Anna, chladno zrána! Brzo budou mrazy!“ vzdychají koncem července. Už pěkná řádka překladatelů si brousila chrup na slavné Morgensternově básni Jak si šibeniční dítě zapamatuje jména měsíců. Nebudu se chlubit cizím peřím, ale ocituji aspoň začátek skvělého překladu Pavla Jurkoviče: „Hladen/úmor/snězen/ huben/ smuten/ žlučen/kručenec…“ Tento kalendář děsu končí slovy psychopat a blázinec. Napadlo mě nabídnout pesimistům také chmurnou verzi zvířetníku. Inu, zde je: Místo Skopce začneme znamením Z kopce. Pak přijde znamení Vola, což je velmi nevesele naladěný Býk. Znamení Ublíženců. Ne Rak, ale Vrak. Levák, nikoli Lev. Místo Panny Stará panna, Váhy se stanou znamením Nadváhy. Místo Štíra Černá díra. Střelec bude Střelen, už nebude lovcem, ale obětí. V čase Kozoroha radši Vezmi roha! Vodnáře nahradí Nevhodnář. A místo Ryb celé to dílo zkázy završí znamení Chyb. (Pro zvlášť zavilé pesimisty nabízím ještě nanejvýš nešťastné třinácté Zvláštní znamení. To je buď to, které staví autobus – autobus zastaví na zvláštní znamení – nebo to, které se píše do cestovních pasů. Zvláštní znamení: hrb.)

Vymýšlením těchto jízlivostí jsem se odreagovala, hazardujíc možná s vlastní spásou, ale ani tentokrát svět, zdá se, neskončil. Nádherný den sladce doplul k noci, bylo jaro, ptáci ječeli a hrušeň kvetla …a ten, kdo hlásá konec světa, tomu při zrození nejspíš vládl Vůl.

Daniela Fischerová