Ale už zase mám tu obavu: doslechl jsem se, že na jakési výběrové základní škole pro mimořádně nadané děti se neučí psaní. Psaní rukou. Písmem psaným, ne tiskacím, abych byl správně pochopen.

Bojím se, že při vší upřímné snaze to nepochopím a budu se nadosmrti mračit na ty, kteří dopustili, abychom zase šmahem zrušili, co tu bylo po staletí.

Abych byl spravedlivý, psané písmo se neruší úplně, ale upřednostňuje se znalost tiskacího písma, no a vedle toho, když někdo moc chce, je možné ho zasvětit i do tajů krasopisu.

Snažím se to pochopit: jak často se dnes děcko, ba i člověk dospělý, setká s psanou formou naší abecedy? Minimálně, skoro vůbec. Na ulici, v obchodech, na úřadech, všude se setkáváme jen s tiskací podobou písma.

Co se estetického zážitku týče, e-mail sice nikdy nenahradí úhledně napsaný dopis na krásném ručním papíře, ale sám si už jen těžko vzpomenu, kdy jsem naposledy cosi podobného nesl na poštu. Pohlednice? Na co? Vždyť esemeska najde svého adresáta rychleji, spolehlivěji a dokonce laciněji! No a když už přece jen najdeme nějakou tu vtipnou pohledničku, tak vše, co je třeba poslat, je tam vytištěné. Jen se podepsat.

Skutečně, budeme se umět za pár let alespoň podepsat? A když ano, nebude to něco velmi podobného třem křížkům? Ne, spletl jsem se. Vždyť co nevidět tu bude elektronický podpis, tak nač o tom spekulovat…

Ve Slovenské grafologické společnosti doufají – četl jsem – že psané písmo nezanikne a že vždy bude patřit mezi základní zručnosti civilizovaného člověka. Samozřejmě, kde jinde by měli doufat, když ne tam, kde brzy přijdou o práci.

Nevím, nevím, z historie totiž víme, že už zaniklo mnoho užitečných dovedností. V souvislosti s pojmem civilizace jsem kdysi slyšel velmi drsnou stručnou charakteristiku dějin lidské civilizace: „Od pračlověka k atomové bombě a zpět.“

Nemohu nenabídnout svou paralelu: Od klínového písma k počítačovému věku a zpět.

Jistě je znát, že mě ten vývoj mírně rozčiluje. Ale každý mě přece musí pochopit: Na kýho čerta jsem se já učil ten krasopis, že když teď cokoli napíši (i když vůbec ne krasopisně), stejně to už a pár let nikdo nepřečte? Hůlkovým písmem už tak dobře neumím. No nejsem já na stará kolena tak trochu negramotný?

Milan Markovič