Jens je z Dánska a potkali jsme ho loni na podzim na trajektu z Calais do Doveru. I když teď kdekdo jezdí do Anglie podmořským tunelem, my pořád trajektem. Nespěchat je rozkoš. Jakmile ji jednou poznáte, je to málem jako když náchylný jedinec poprvé zaslechne řinčení mincí z automatu do toho plechového korýtka vespod. Nedá se odolat, musíte to pokoušet znovu a znovu. Takže například chodíme pěšky přes hraniční přechody a pak dál a dál. Jezdíme na kánoi tam, kam se dá pohodlně dojet rychlíkem. Necháváme si dlouze vykládat to, co by se nám dalo stručně poslat mejlem. A do Anglie se přesouváme trajektem. Je něco pomalé? Nešlo by to ještě pomaleji? Wow, that´s a challenge!

Jens je chlap kolem padesátky. V uchu se mu houpe pirátská náušnice a džíny mu padnou jako ulité. Mám dojem, že v mládí hodně četl americké bítníky a občas si je přelouskne znovu, aby nevyšel z nálady.

Nemyslete si, že to je nějaký tulák. Jens chodí světem a píše cestopisy prošpikované recepty. Nežije si zle, jeho knihy se prodávají jako divé. Čím víc totiž lidi jedí horké psy v rohlíku, tím raději si čtou, co by mohli jíst, kdyby si na to udělali čas. Bylo-nebylo, Jens se zastavil v zapadlé vesnici v Pyrenejích a tam mu babička celá v černém předložila úúúžasnou kančí paštiku. Na toulkách po Provenci mu upekli nadívanou jehněčí plec a vytáhli ze sklepa vlastní růžové víno. Na Maltě jen pro něj připravili želví polévku. A v jiné pohádce sedí Jens v Alsasku na zápraží a blaženě se vrtá ve vepřovém a klobáskách, uvařených v zelí, jablkách a víně. Mňam! Jens nám začal vykládat, jak teď vymýšlí trakař. Objevil prý, že ve Finsku se smí chodit do lesa, kde vás napadne, a může se tam sbírat všechno, co roste. „Houby, jahody, borůvky, dovedete si to představit? Angličani jsou z toho celí diví.“ Jens se rozhodl, že vymyslí jídlo z borůvek. Překvapí lidstvo vyřešením problému, jak tu věc jíst, aby člověk nebyl celý zapatlaný. „Jestli by se z nich třeba nedalo něco uvařit,“ řekl Jens s výrazem šíleného vynálezce a vizionáře. „Borůvkové knedlíky?“ podivil se. „Wow, napíšu si o recept.“ Nikdy to neudělal, nejspíš už je sám vymyslel. Kdoví, kolik vynálezů se zrodilo podobně.

Helena Kovaříková