Přizvala také dva vzácné hosty. Italského dirigenta Waltera Attanasiho a jednu z nejlepších současných mladých houslistek. Na zlínské jeviště zavítala Sophia Jaffé z Německa.

První část večera zcela patřila filharmonikům. Předehra z Tristana a Isoldy, stejně jako Čajkovského symfonická báseň Francesca da Rimini braly dech. Attanasi vedl hudebníky rukou pevnou. Jeho projev byl plný dynamiky a energie a bylo vidět, že Ital hudbou opravdu žije.

Po pauze si pódium zabrala virtuoska. Pověst, která ji předchází, nelhala. Sympatická mladá žena si zcela získala publikum. Tedy až na skupinku studentů, kteří si evidentně představovali jinak strávený večer. Jejich neustálý šepot atmosféru narušoval.

Závěrečný koncert měl ještě jednu vadu na kráse. Ne nadarmo se říká, že všeho moc škodí. Klasickou hudbu mám moc ráda, ale i na ostatních jsem pozorovala, že po dvou hodinách už nervózně poposedávali a pokukovali po hodinkách.

Přesto publikum všechny účinkující odměnilo několikaminutovým standing ovations.