Tak vypadá život ukrajinských vězeňkyň ve filmu Petera Kerekese 107 matek, který ve čtvrtek vstoupil do kin. Jeho sílu násobí fakt, co ještě před premiérou na Ukrajině vypuklo.

„Náš film je hraný, nicméně vycházeli jsme ze skutečných událostí a osudů reálných žen, které jsme posbírali,“ říká Peter Kerekes, který své dokudrama natáčel několik let v reálné věznici v Oděse. Než ji našel, projezdil s autorem scénáře Ivanem Ostrochovským dvanáct věznic, v nichž hledal inspiraci a svou hrdinku. Zaznamenal si celkem 107 rozhovorů, na jejichž základě napsal s Ostrochovským scénář a jejichž číslo se propsalo i do názvu dokudramatu.

Vojtěch Vodochodský a Anna Fialová jako Petr Sepéši a Iveta Bartošová
Najít Ivetu bylo to nejsnazší, říkají tvůrci seriálu o Ivetě Bartošové

„Původně mělo jít o dokument o vězeňských represích,“ přiznává režisér, který má na kontě mimo jiné dokumenty Baťa, první globalista nebo Jak se vaří dějiny. „I proto se na Slovensku promítá pod názvem Cenzorka. Ale když jsem v Oděse potkal dozorkyni Irinu a viděl, jak se dívá na jedno z dětí, bylo mi jasné, že se téma filmu promění. A že hrdinka nebude jedna, ale bude jich víc.“

Vraždy nevěrníků

Dvě z žen ztělesnily herečky, mimo jiné postavu Lesji. Většina těch, jež porodily za mřížemi, ale hraje ve filmu sama sebe, včetně Iriny. „Fascinovaly mě její přechody mezi tvrdou bachařkou a laskavou pečovatelkou,“ vysvětluje režisér a kvituje možnosti dokudramatu, v němž si mohl dovolit kombinaci profesionálů a neherců i propojení reality se stylizací.

Pasáže, které ve filmu nabízí, kopírují skutečné situace z vězení a vnášejí do vyprávění pocit autenticity. Porody a nucená dvoutýdenní izolace miminek, vězeňská rutina, byrokracie, všední okamžiky v celách i mimo ně, humorné momenty vyplývající z věcných ženských komentářů. Nebo bizarní soukromí Iriny a její matky, poznamenané bachařskými návyky.

Nejemotivnější jsou chvíle při dávkovaných setkáních s dětmi, kdy jinak drsné vězeňkyně, odpykávající si vesměs tresty za vraždy nevěrných partnerů, jihnou…

Ilustrační snímek
Zdražení služeb, zavedení reklam a pokles diváků. Netflix zažívá těžké časy

Film, který vyhrál ceny v Benátkách a zastupoval Slovensko v oscarovém klání, by se mohl podle slov tvůrců odehrávat kdekoli jinde. „Nám osud postavil před kameru oděskou věznici, proto je o ní a jejích aktérkách,“ říká režisér. „Obecně vypráví o lásce v extrémních podobách, o mateřství.“

A dodává: „Setkání se všemi ženami bylo nesmírně silné a přínosné, ale jejich důvěru jsme si museli získat. Většina z nich je zvyklá na to, že novináři si je nafotí a zase odjedou, my se ale vraceli. Mluvili jsme s nimi, stejně jako ony jsme museli odevzdávat mobily bachařům, absolvovali jsme různé kontroly.“

Cena pro nejlepší herečku

Film osudy některých z žen ovlivnil. Irina vyhrála cenu za nejlepší herečku, přijela si ji převzít, a zase se vrátila do věznice střežit její chod. Oděská sice byla mezitím zrušena, ale nahradila ji charkovská. „Propuštěnou Naďu teď mám i s jejími dětmi u sebe, na Ukrajině nemohla kvůli válce zůstat. Jsem pověstný tím, že jsem ubytoval kriminálnici,“ uzavírá s úsměvem Kerekes.