Abychom nezapomněli vlastní dějiny. I tak se dá přeložit ambice cyklu České století, který natáčel v uplynulém roce pro Českou televizi režisér Robert Sedláček podle scénářů Pavla Kosatíka. Prvních pět dílů odvysílá televize už na podzim, první, nazvaný Veliké bourání, je načasován symbolicky na 27. říjen, v předvečer svátku české státnosti.

„Chceme se jako veřejnoprávní televize odlišovat kvalitou od ostatních stanic. Věřím, že projekt České století tímto počinem je," řekl k tomu včera generální ředitel Petr Dvořák na tiskové konferenci, kterou vedení televize uspořádalo v příhodných prostorách salonku pražského primátora na Mariánském náměstí, jímž prošly také české dějiny. „Je to pro mě asi zatím to nejpodstatnější, co jsem ve své kariéře udělal," přiznal režisér. „A je to trochu paradox ač se považuji především za nezávislého filmaře, vznikla většina mých důležitých projektů ve veřejnoprávní televizi. Vážím si toho, že nám nový management televize dal plnou důvěru a šel do toho rizika s námi."

Jak s Kosatíkem o svých hrdinech říkají, „někoho si váží, někoho vůbec". Jinými slovy: devítidílná dramatizace zásadních mezníků našich novodobých dějin určitě nebude akademickým pohledem na českou historii a osobnosti, jež se do ní otiskly. V lecčems bude možná pohled jejích autorů kontroverzní. „Měli jsme vybráno šestnáct klíčových událostí, které jsme ilustrovali skrze osobnosti, pak jsme redukovali. Přičemž důraz jsme kladli na vzdálenější historii, nechtěli jsme se upatlat současnou politikou," vysvětluje Robert Sedláček přístup k celému cyklu, který zaznamenává rozpad rakousko-uherské říše, mnichovskou dohodu, heydrichiádu, únor 1948, proces se Slánským, srpen 1968 i sametovou revoluci a vládu Václava Havla.

Zásadní projekt

Obsazení dílů, z nichž každý přišel cca na devět milionů korun, je mimořádné. V roli T. G. Masaryka uvidíme Martina Hubu, jako Edvarda Beneše ve dvou dílech jednou Martina Fingera a podruhé Jana Novotného, Emanuela Moravce hraje Daniel Landa, Gottwalda Jiří Vyorálek, úděl Rudolfa Slánského přijal David Novotný. Všichni přiznávají, že cítili, že jde o velký a zásadní projekt. „Byla to pro mě pocta," říká Martin Finger a k Benešově nelehkému rozhodnutí o podpisu mnichovské dohody doplňuje: „Být na jeho místě, asi bych se nezachoval jinak." Jan Novotný, který si v díle Všechnu moc Stalinovi zahrál Beneše, má na něj dokonce osobní vzpomínky. „Můj děda si postavil dům na samotě v Sezimově Ústí, kde za nějaký čas vyrostla i Benešova vila. Byla to náhoda, ale stali jsme se sousedy. V našem domě bydlela v jednom patře hradní stráž, Benešův řidič byl u nás pečený vařený, já měl kámoše mezi hradními zaměstnanci. Všechno se mi to vybavilo, když jsme cyklus natáčeli," usmívá se. Pět dílů cyklu budeme od 27. října vídat každou neděli na ČT1 od dvaceti hodin, díl o únoru 1948 vyšel na 17. listopad. „Nechtěná paralela," říká dramaturg Jan Lekeš.

A Pavel Kosatík dodává: „Psal jsem scénáře s vědomím toho, aby jednotlivé filmy nebyly jen pro znalce historie, ale aby se v nich orientovali všichni. Aby věděli, kde žijí a co se v naší společnosti v minulosti stalo. Může to být dobré k tomu, aby je už třeba politici neopili rohlíkem."