Adam Sedlák patří k nadějím domácího filmu. Upozornil na sebe filmem Domestik, internetovým seriálem Semestr a loni snímkem Banger, který vyhrál dva České lvy a cenu filmové kritiky. Právě v něm se poprvé dotkl tématu drog, které ho pohltilo natolik, že se k němu v novém projektu vrátil. A se stejnou energií, jakou vnesl na plátna kin s Bangerem. Navíc má svá specifika – stylově jde ještě o kus dál a také vznikl (podobně jako 13 minut Víta Klusáka) ve spolupráci s Českou policií a Asociací českých pojišťoven.

Droga, která nejde vypnout

V žádném případě ale nejde o běžnou agitku, kde vám adiktolog v čistém plášti povypráví o tom, že „drogy jsou zlo“. Adam Sedlák už přesvědčil o tom, že má svébytný filmový jazyk a ten nemění ani v případě nového seriálu. V centru děje je pět studentů adiktologie, kteří se snaží stát dobrými „průvodci“ lidem závislým na droze. V soukromí se ovšem každý z nich potýká s vlastními problémy a handicapy.

Střelba na fakultě v Praze ovlivnila i program České televize. Ta odložila premiéru druhé řady seriálu Stíny v mlze:

Natáčení 1. řady krimiseriálu Stíny v mlze na Ostravsku a v Beskydech. Ilustrační foto: Martin Popelář
ČT zrušila pondělní premiéru seriálu Stíny v mlze II. Je v něm střelba na škole

Když Max šlohne z mrazáku přísné pedagožky krabici s ampulemi nové (srbské) drogy, stojí před velkým pokušením. „Jak chceš pomáhat feťákům, když sama nevíš, co droga je?“ Max má jasno. A postupně vtáhne do hry i ostatní. Stačí jedna dávka a to, po čem toužíte, je na dosah ruky. Ovšem jak už to bývá, na každého působí droga jinak. Kreativní nápady, odpovědi, jež během zkoušek naskakují samy od sebe, příjemná sebedůvěra. Ale také ztopořelý penis, který neochabuje ani po několika dnech, téměř sebevražedná láska ke všem a všemu, neustávající střevní potíže, třes a krvácení z nosu.

Navíc se zatím neví, jak experimentální drogu vypnout. Dva klíčoví pedagogové, kteří spolu svádějí boj o významný post, jim příliš nápomocní nejsou. Zvlášť když jeden z nich razí teorii „dobrý feťák - mrtvý feťák“. Všem je jasné, že mají problém. Jestli do sedmi dnů něco neudělají, zemřou…

Nadsázka a dobré výkony

Schumacherovi Hráči se smrtí experimentovali na školní půdě s klinickou smrtí, učitelé v dánském Chlastu s mírnou dávkou alkoholu po ránu. Jen namátkou. V prvním případě šlo o neřízené ambice a pocit zbožštění, ve druhém o hledání kreativity a sebevědomí. Oba motivy se svým způsobem potkávají i v Adikts. Adam Sedlák vypráví po svém (i když místy seriál připomene tematicky podobnou Euforii z HBO Max) a volí jiné prostředky: komiksovou stylizaci (ze studentů jsou de facto supermani a superženy), nadsázku, práci s výraznými barevným filtry, pokřivené úhly pohledu. Pozměněnou realitu, do níž studenti spadnou, ilustruje rybím okem a roztřesenými záběry, používá ruční kameru, časté jsou detaily hereckých tváří, na nichž sledujeme proměnu způsobenou drogou.

Novinka České televize Smysl pro tumor se těší oblibě:

V hlavní roli seriálu Smysl pro tumor se představí Filip Březina, Tereza Brodská, Jiří Bartoška či Alžběta Malá.
Smysl pro tumor u diváků boduje, dotýká se mnoha lidí. O první díl byl zájem

Uhlazený seriál veřejnoprávní stanice proto nečekejte. Sedlák chodí často za hranu, a tak nabízí detaily mužského údu, syrový sex, tanec, teenagerský slovník. Dialogy působí autenticky, tempo dynamicky šlape a dobře se na to dívá, je to zkrátka „nice“. I díky skvělým hereckým výkonům – Petra Uhlíka (Max), Luciany Tomášové (Mell), Tadeáše Moravce (Robin), Kristýny Jedličkové (Ema) a Martiny Jindrové (Soňa). Jejich převažující crazy interpretaci dělají protiváhu vynikající Jan Hájek, bezchybný při sexuálním obtěžování i posedlosti oborem a egem (třeba se rozkošně cpe koblihami, zatímco natáčí studentský „experiment“), i Lenka Dusilová jako chladná a odtažitá adiktoložka a zároveň matka Mell, o jejíž lásku dívka marně usiuje.

Úskalí

Jako vždy funguje u Sedláka spolehlivě i hudba, za níž stojí – stejně jako u Bangera – Oliver Torr. Tvůrci vás rychle vtáhnou dovnitř příběhu, kde vás baví s postavami být, smát se jim a zároveň trochu trnout. Má to však dvě úskalí – Adikts lépe fungují na plátně než na obrazovce (první tři díly mohli novináři vidět v kině) a stylem vyprávění jsou něco jako český Trainspotting, jemuž ale chybí větší tematický přesah a jasná autorská tečka. Jestli bude seriál fungovat kromě brutální černé zábavy i jako memento v cílené drogové kampani, je jiná otázka.