Výběr z příspěvků, které o sobě i životě v Česku natočili amatérští i profesionální filmaři letos 11. května, ukazuje leccos z naší povahy, životního stylu i nálad.

S fotografem a režisérem Adolfem Zikou jsme hovořili o jeho dokumentu Země česká, domov Tvůj!, který ve čtvrtek na týden vstupuje do kin.

Jste spokojen s tím, kolik lidí se do projektu zapojilo?

Velmi. Obdobného projektu Ridleyho Scotta A Day in a Life, který běžel před delším časem u nás v kinech, se účastnilo čtyři sta tisíc lidí. Nám se sešlo pět set příspěvků v jedné zemi, to je podle mě velmi slušný výsledek. Viděl jsem zhruba dvě stě hodin a věřte, že bylo na co se dívat. Zaznamenali jsme hlavně kladné postoje a pocity – to nás upřímně překvapilo. Přestože s naší politikou řada lidí vesměs moc nesouhlasí a jsou z ní otrávení, dokážou ctít rodinu, lásku a humor. Kromě jednoho Moraváka, který se ostře vymezoval vůči Čechům, šlo o dobré vyznění. Měli jsme z toho všichni velmi příjemný pocit. Tahle nálada určuje celý film.

Nebyl problém film poskládat? Jak moc jste se dohadoval ve střižně s Aloisem Fišárkem?

No, hádali jsme se, to ano. Strávili jsme ve střižně dva a půl měsíce. Každý z nás měl určitou představu, já třeba prosazoval rychlejší tempo. Ale nakonec jsme se vždycky dohodli. Nacházeli jsme i různé shodné motivy a symboly – aniž se natáčející lidé nějak předem dohodli. Třeba motiv dítěte nebo kruhu.

Záběr z dokumentu Země česká, domov Tvůj!

Na plátně se často objevují lidé s tetováním. Byl to záměr nebo se tak sešly příspěvky?

Také nás to zarazilo. Ale bylo to tak. Asi se to nezdá - ale zřejmě stoupá řada lidí, jež se nechávají tetovat. Promítají do různých symbolů a obrazů své touhy, pocity, zklamání a podobně.

Jak lidé reagovali na otázky ohledně národní hrdosti a symbolů, které by případně měli nosit na tričku?

To bylo jediné, s čím měli problém, a také ho na kameru přiznali. Národní symboly. Většina lidí nám řekla, že jsou hrdí na své češství a mají rádi tuhle zemi, vždycky ale potom následovalo nějaké ´ale´. Poukazovali na českou závist, nadávání, pasivitu.

Čeho si na filmu nejvíc ceníte?

Některých silných momentů jako třeba návštěvy u toho starce nebo záznam porodu. A pak té převažující nálady. Dojmu, že to s námi není tak špatné. Že nastupující generace ví, co chce a je pro nás novou šancí. I proto jsem použil ve filmu několikrát dětský motiv jako symbol naděje. Češi mají rádi svou zemi a to je dobře.

A vy sám?

Také jsem rád, že jsem Čech. Procestoval jsem šedesát zemí, vím, o čem mluvím. I když jsem viděl skoro celý svět, pořád jsem přesvědčen o tom, že tohle je to nejhezčí místo, kde mohu žít.

Takže byste svůj film doporučil všem divákům napříč věkovým kategoriím?

Rozhodně. Týká se nás všech. A dal bych ho i jako povinnou součást školní výuky.