Agatha Christie na filmovém plátně

V mistrnosti pera i stavby zápletek snese Agatha Christie stěží srovnání. Není divu, že její dílo láká filmaře. S kvalitou přepisů nebyla ovšem autorka vždy srozuměna a uměla svou nevoli dát studiím najevo. Žena, jež si ve svém životě dopřála luxus kratičkého zmizení (po nevěře a odchodu prvního muže), má na to právo. „Nezapomeň, že jsem schopna všeho!“ oznámila roku 1926 manželovi a na jedenáct dní zmizela ze světa. Policie nevěrného Archieho deset dní podezřívala, že manželku zabil. Vskutku stylová pomsta detektivkářky…

Na festivalu spisovatelů četl Menasse ze své knihy o EU

Vrazi a oběti
Specifickou atmosféru jejích příběhů se filmařům daří navodit jen občas. Mezi výjimky patří Vražda v Orient expresu z roku 1974, série Deset malých černoušků z BBC (2015) nebo Svědek obžaloby z roku 1957. Velkou zásluhu na posledně jmenovaném má skvělý scénář s humornými prvky, a hlavně obsazení. Pro Charlese Laughtona jako sira Wilfrida (mimochodem první představitel Poirota v divadelním zpracování Vraždy Rogera Ackroyda) a Marlene Dietrichovou to byly mimořádné příležitosti. Pozornost si zaslouží i věhlasný britský seriál Agatha Christie's Poirot, který u nás známe pod názvem Hercule Poirot s Davidem Suchetem.

Hercule Poirot říznutý Shakespearem

Překvapivě dobře vplul do christiovského světa i ruský režisér Stanislav Govoruchin. Dokládá to jeho adaptace slavného románu Deset malých černoušků z roku 1987. Příběh deseti navzájem neznámých lidí sezvaných pod různými záminkami do opuštěného domu na ostrově, aby tu v duchu říkanky o deseti malých černoušcích pykali za své promlčené zločiny, napsala Christie v roce 1939 a stal se jejím nejúspěšnějším románem.

Dočkal se různých přepisů a obměn ústředního dějiště. Ve verzi Georga Pollocka z roku 1965 desítka provinilců putuje místo na ostrov strmou lanovkou vysoko do hor, v koprodukčním filmu Petera Collinsona zase do hotelového komplexu v poušti. Snímek s původním knižním titulem vypůjčeným z veršů dotyčné říkánky Až tam nezbyl žádný (And Then There Were None) měl noblesní casting: zahráli si v něm mj. Charles Aznavour, Richard Attenborough, Stéphane Audranová, Herbert Lom a Orson Welles. Prvenství ovšem patří René Clairovi, který „černoušky“ adaptoval pod stejným názvem už v roce 1945.

Spaceyho nahradí v chystaném snímku Plummer. Scott film narychlo přetočí

Marplová a Poirot
Pokud jde o Agathiny slavné detektivy, dostali nejrůznější tváře. Slečna Marplová se poprvé představila roku 1956 na obrazovce NBC a hrála ji populární britská zpěvačka a herečka Gracie Fieldsová (Oznamuje se vražda).

O šest let později ji nahradila Margaret Rutherfordová, která prý autorku předlohy nijak nenadchla, přestože uznávala její herecké kvality. V roce 1980 se Jane Marplová vrátila ve filmu Rozbité zrcadlo. Hrála ji Angela Lansbury, působila však mladší, než bylo pro roli žádoucí. Teprve Joan Hicksonová splnila očekávání fanoušků Agathy Christie.

V letech 1985 až 1992 se Hicksonová objevila díky sérii BBC v adaptaci všech dvanácti románů Agathy Christie se slečnou Marplovou. Od roku 2004 se přesto začaly točit nové série, v nichž Jane ztvárnily postupně Geraldine McEwanová a Julie McKenzieová.

Pod dohledem aneb totalita na plátně

Prvním filmovým Poirotem byl Austin Trevor ve snímku Alibi (1931), jehož předlohou byla Vražda Rogera Ackroyda. Šlo ovšem spíše o producentskou hříčku, Poirotovi se nepodobal, neboť byl mladý, hezký a hladce oholený… Na plátně se pak belgický detektiv objevil až o více než 30 let později, kdy se postavy ujal Tony Randall nepříliš úspěšně (The Alphabet Murders, 1966).

Rovněž pouze jednou, ale mnohem zásadněji pojednal Poirota Albert Finney ve zmíněné, hvězdně obsazené Vraždě v Orient expresu.

Ve Smrti na Nilu (1978) jej vystřídal Peter Ustinov, jenž byl důstojným protagonistou, byť pro řadu fanoušků christiovských románů málo autentický. Po něm scénu jednoznačně opanoval David Suchet, podle mínění mnohých pravý Poirot.

Vyšel román, kvůli němuž přišel Kundera o občanství

Série Hercule Poirot (vysílaná od roku 1989) byla záslužná v tom, že zahrnula téměř všechny knižně vydané povídky Agathy Christie, ve kterých se postava objevuje. Poslední epizodou byla v listopadu 2013 Opona. O Poirota se pokusil ze známých herců také Alfred Molina v moderní verzi „černoušků“ nazvané Čokoláda. Podle této detektivky vznikla i dvojdílná japonská televizní adaptace (2015), kde hlavní roli ztvárnil Mansai Nomura.

Jak vidno, přitažlivost důmyslně strukturovaných zápletek z pera slavné Britky nemizí. Můžeme si jen přát, aby se jim dostalo důstojných podání. Zatím poslední adaptaci (Deset malých černoušků) nyní podle serveru Hollywood Reporter plánuje studio Fox a natočit by je měl zručný adaptér severských krimi Morten Tyldum.