Zápletka se točí kolem záhadně zmizelé agentky FBI, po níž následuje další unesená žena. Vyšetřovacímu týmu se přihlásí kněz, který tvrdí, že má vize, v nichž agentku vidí a chce pomoci v pátrání. A tak FBI nechá po letech povolat znovu bývalého agenta Foxe Muldera – jako specialistu na senzibilitu a záhady, aby se pokusil společně s otcem Josephem případ vyřešit a ženy najít. Pro Muldera to ale vůbec není jednoduchý krok, protože se už dlouho zabývá jinými věcmi. Stejně jako Dana Scullyová, jež poté, co Mulderovi odňali poslední případ a přiměli jej k opuštění řad FBI, rovněž rezignovala na práci agentky a teď se věnuje své doktorské profesi. Otci Josephovi od začátku nedůvěřuje, ale vývoj událostí (zejména její aktuální lékařský případ – malý nevyléčitelný chlapec) prověří i její pochybnosti a víru.

Dokud se vyprávění točí jen kolem naznačených jevů – zmizení žen, záhadný senzibil Joseph s těžkou vinou z minulosti či objevení odřezaných částí lidských těl – má atmosféra tajemnosti svou starou sílu. Jakmile se ale případ stočí k jasně pojmenované záhadě – totiž zrůdným transplantacím částí lidských těl, je po tajuplné náladě veta. Bizarní lékařský tým je složený z Rusů, ale ze skupinky zaznívá tu a tam i čeština(!) a veškerá záhada končí u černého obchodu s lidskými orgány, hlavami a končetinami. Pak už se vyprávění nese v duchu hodně tuctové detektivky, kdy divák trpělivě a bez dalších překvapení (jež by příběh užitečně oživila) čeká, kdy Mulder dopadne viníky. Závěr se dokonce místy podobá tu frašce (před useknutím hlavy sekyrou zachrání Foxe přesně v hodině dvanácté jeho věrná Scullyová), tu přeslazené lovestory (jakkoli případ rozběhne partnerskou krizi Muldera a Scullyové, v závěru si stejně padnou líbající se v širokém záběru do náruče).

Zatímco na začátku servírují autoři (scénář Frank Spotnitz, režie Chris Carter) divákům efektní obrazy (rojnice policajtů postupující po zasněžené pláni za utíkajícím otcem Josephem, kněz pláče krvavé slzy) a milá překvapení (Muldera zastihujeme ve společném bytě se Scullyovou, navíc s vousatou tváří), ke konci se uchylují už jen k osvědčeným prvkům a kulisám (ustavičně chmurně sněží, popřípadě je úplná tma). Ještě že filmu zbyl alespoň nějaký humor („slyší Bůh vaše modlitby?“ „A ty vaše?“ „Já nezprznila sedmatřicet ministrantů…“– „dejte mi ně〜koho, kdo má koule, aby mi pomohl!“ – „Nedělá nikdy nic šíleného. No, ne zas tak moc šíleného…“).

Zápletka převzatá zčásti z jiných televizních dílů Akt X a detektivek, noční zimní kulisy a známé tváře Duchovnyho a Andersonové (které navíc jako by ztratily staré dobré charisma a napětí mezi sebou) k přesvědčivé demonstraci stále účinného fenoménu záhadných případů nestačí. I když Billy Connoly jako otec Joseph dělá, co může. Kdo nepůjde na X-Files s nároky zasvěceného televizního diváka Carterova úspěšného seriálu z let 1993–2002, nebude možná zase tolik zklamán. Ti ostatní ano.

Akta X: Chci uvěřit

The X-Files: I Want to Believe

USA, 2008

Režie: Chris Carter, hrají: David Duchovny, Gillian Andersonová, Billy Connoly