Kolekci novinek i starších českých filmů pro americká kina organizují Česká centra ve spolupráci s Lucerna Filmem. Součástí letošního výběru je i restaurovaný snímek Jana Svěráka Akumulátor 1 z roku 1994, který představil v Los Angeles režisér Jan Svěrák.

„V Americe se divili, že je film přes dvacet let starý, připomínal jim současnou tvorbu Wese Andersona,“ poznamenal v Los Angeles režisér, jehož Kolja tu slavil oscarový úspěch roku 1996 a jenž letos přivezl i Po strništi bos. Projekce obou filmů byly vyprodány. Kromě nich uvidí publikum mj. snímky Bába z ledu, Masaryk, Milada, Kvarteto, Gangster Ka: Afričan a Po strništi bos.
Krajané i studenti
„Přehlídka začínala původně v osmi městech, v posledních dvou letech už pokrýváme 18 destinací a dva státy, USA a Kanadu,“ říká spoluorganizátor Michal Sedláček z ministerstva zahraničí. „Pravidelný zájem mají Chicago, Denver, Los Angeles, Little Rock, Minneapolis, New York, Phoenix, San Francisco, Seattle a další. Postupně přibyly i Toronto nebo Ottawa, letos se přidaly Pittsburgh a Memphis.“

Do některých míst (Cleveland, Columbus, Oklahoma City či Cedar Rapids) se už přehlídka nevrací, návštěvnost byla nízká. Za poslední tři roky se podle něj ustálila okolo 15 000 diváků za celý festival, průměrný věk odhaduje mezi 45-50 roky. Vkus zdejších diváků se nemění. „Publikum tvoří vzdělanější Američané všech generací, kteří jsou zvyklí na festivalové snímky a náročnější filmy, ale nestojí o filmy přehnaně experimentální či příliš mainstreamové, které se blíží běžným americkým,“ vysvětluje. „Chodí i studenti, kteří se nechají oslovit netradičním snímkem, a krajané, kteří naopak tíhnou k tradičním příběhům s českou poetikou. Snažíme se proto uspokojit každou diváckou skupinu.“
Tradičně jsou součástí programu filmy ucházející se za ČR o Oscara, snímky úspěšné na Českých lvech, nezapomíná se ani na nejmenší diváky (Kuky, Malá z rybárny, Malý pán) a archivní perličky (digitálně restaurované Intimní osvětlení, Sedmikrásky, Vynález zkázy).

S výběrem a aktuální kvalitou domácí tvorby prý problém není. „Nemyslím, že zažíváme úpadek české kinematografie. Jedná se o přehlídku nesoutěžní, nabízíme tedy americkým divákům jen to, co čeští tvůrci vyprodukují,“ míní Sedláček. Největší zájem je o filmy zahajovací či závěrečné, k nimž přijíždějí i čeští herci a filmaři. „Nejvíce rezonovaly snímky Ve stínu, Učitelka, Fair Play, Lída Baarová a Domácí péče. Z těch bez hostů pak Hořící keř, Donšajni a Teorie tygra,“ vypočítává Sedláček.
Jen výjimečně táhnou dokumenty, respektive portréty osobností známých v USA – například dokument o Václavu Havlovi od Andrey Sedláčkové. Zájem je i o naše historická témata, byť českým divákům mohou jejich zpracování připadat naivní a málo invenční.
Věrná města
Přehlídka se vrací do měst, jež jsou v programu od začátku. „Zůstáváme loajální i vůči partnerům, kteří na festival přispěli,“ doplňuje Sedláček. „V každém z měst máme lokálního partnera, který pomáhá s organizací a zázemím pro hosty. Aktivní jsme tam, kde má Česká republika diplomatické zastoupení, velvyslanectví nebo konzulát. A také v místech s českou komunitou (Texas, Iowa, Minnesota) a českou školou (Portland, Atlanta, Dallas).“

Podporu nachází akce s rozpočtem 1–2 milionů korun mj. u soukromých zdrojů či filmových společností, například Milk and Honey Films. Loni dostala i grant od Státního fondu kinematografie, letos nikoli. „Trochu mi nad tím zůstal rozum stát, dotační titul zní Propagace české kinematografie v zahraničí,“ říká Sedláček. Helena Fraňková z fondu k tomu poznamenává: „Dorazily k nám za stejným účelem dvě různé žádosti dvou subjektů, to nedává smysl. Tak jsme nedali grant ani jednomu. Teď se zamýšlíme nad tím, jakou podobu propagaci i financování českého filmu v zahraničí dát.“
