Vypráví příběh mladé Češky, kterou láska k Afghánci přivede do Kábulu a které pomáhá orientovat se v jeho rodině i jiné kultuře hošík jménem Muhammad, zkráceně Mad. Z knižní předlohy novinářky Petry Procházkové Frišta vybrala režisérka klíčové pasáže, které příběh posouvají, vypustila popisné momenty a výtečně přenesla na plátno jednotlivé postavy a především atmosféru prostředí. Ruchy a neklid města, rodinné prostředí, noční Kábul pod hvězdami i prostředí americké základny diváka pohltí, až skoro zapomene, že se dívá na animovaný film. Obdivuhodně vyvažuje vážné a dramatické chvíle humorem, který čerpá z rodinných situací a roztomilých hlášek malého Mada, nabízí přirozené emoce.

Hlas Zuzany Stivínové

Ještě před karlovarským festivalem stihl snímek zabodovat ve francouzském Annecy, odkud si odvezl Cenu poroty. Tady ve Varech to prý bylo pro Michaelu Pavlátovou emotivnější. „Byla jsem nervóznější než v Annecy,“ přiznává. „Protože předkládáte dílo domácím divákům, kteří jsou důležitější, hlavně oni na film budou, nebo nebudou chodit. Je to od festivalu pro mě i celý tým velký dárek, že jsme mohli uvést „Slunce“ právě ve Varech.“

Hotel Thermal - 55. ročník filmového festivalu v Karlových Varech.
Karlovarský festival očima Jany Podskalské: Nejsou lidi

„Příběh je to úžasný. Drama holky, co ji láska přivede tak daleko. Mám obrovskou radost, že jsem se na tom mohla podílet,“ říká Zuzana Stivínová, která namluvila kromě českého pro zahraniční verzi i komentář hrdinky v místním nářečí darí. „Práce to snadná nebyla. Bylo by pěkné, kdybych mohla jako Vašek Neužil v Zátopkovi pět let trénovat běh a pak to odběhat. Ale to v případě jazyka nejde. Pilovala jsem konkrétní pasáže a ve studiu jsem měla při dabingu vedle sebe afghánskou poradkyni. Mám výhodu, že zpívám, poslouchala jsem ji a měla ji takzvaně v uchu, snažila jsem se to po ní opakovat. Snad to působí uvěřitelně.“

Pochvala autorky

„Jsem nadšená. Michaela to musela samozřejmě osekat, celá kniha tam doslovně být nemůže. Ale uchvátila mě tím, jak dokázala chytit atmosféru,“ říká Petra Procházková, autorka knižní předlohy Frišta, která vyšla už před sedmnácti lety. Teď dostala aktuální souvislosti. Připomíná také původní kontext. „Hrdinka v reálu existovala, mluvila jsem s ní. Je z Ruska a dnes žije v Tádžikistánu, pro čtenáře i diváky by to ale byla příliš velká komplikace na úkor srozumitelnosti příběhu, proto jsem z Heleny alias Herry udělala Češku. Ale byla pro mě mostem k osudům mých hrdinů.“

Přípravy na filmový festival pokračují do poslední vteřiny.
OBRAZEM: Karlovarský filmový festival začíná. Přijíždí hvězdy i fanoušci

K afghánskému hošíkovi, který dal filmu jméno, našla Petra inspiraci pro změnu v Česku. „Afghánistán je také plný příběhů dětí, které jsou různě postižené, mnohem víc než u nás. Ale motivovaly mě české děti. Michaela mu dala skvělou vizuální podobu, přesně takhle jsem si ho představovala,“ říká. S režisérkou se potkávala dlouho před natáčením, půjčovala jí dlouhé afghánské šaty a burky, spoustu fotek a záznamů. „Míša nasávala atmosféru plnými doušky a na filmu je to vidět.“

Film pro celou rodinu

Film, který vstoupí do kin 21. října, vnímá jako rodinný, pro publikum s dětmi od deseti let výš. „Aby pochopily hlavní hrdiny. Pro málokteré z nich je pojem Afghánec srozumitelný. Náš film je díky svému způsobu vyprávění šancí pomoci jim tenhle svět lépe pochopit,“ soudí. „Velkou radost mám i z toho, že se líbí Afgháncům, kteří na něm pracovali, včetně dětí, které namluvily postavy místním jazykem. Často se stává, že filmaři něco natočí a minou se s realitou těch, o nichž vyprávějí,“ uzavírá autorka knihy s lítostí, že po posledních událostech v zemi nejspíš další místní lidé už film neuvidí. „Ještě před měsícem by to bylo reálné. Ale v současné situaci tam něco jako kina a osvěta vůbec nemá šanci.“