Tvůrci filmu posunuli knižní thriller do roviny vztahového dramatu. Četla jste knihu?
Ne, já ji před natáčením neznala. Nedávno se mě někdo v Bratislavě ptal na stejnou věc a přiznám se, že jsem se zastyděla, že mě to nenapadlo. Ale scénář byl natolik silný a inspirativní, že mi stačil.

Kulisy příběhu zůstaly v každém případě strašidelné a tajemné. Točili jste na podzim a v odosobněných prostorách starého lázeňského domu, které na plátně vyhlížejí tísnivě. Působily na vás i mimo kameru?
Když jsem přijížděla poprvé, jela jsem tam sama, byla noc a já poslouchala v autě nějakou detektivku. Musím přiznat, že jsem se bála. Je to pusté místo, točili jsme mimo sezonu, takže nikde ani živáčka, do toho listopad s tím svým divným počasím, no, nebylo mi dobře po těle. Samotný dům působil hodně sugestivně a opuštěně. Bydleli jsme přímo tam, abychom se nemuseli pořád vracet. Jsou tam dlouhé prázdné chodby, které se postupně, jak jdete, rozsvěcují. Představa, že kráčíte, na konci chodby se rozsvítí a tam bude najednou stát postava – i kdyby to měl být třeba místní pacient, byla tedy dost skličující. Na druhou stranu – za tím účelem jsme tam byli, že. Snad se to propsalo i na plátno.

Držitelka pěti Českých lvů Aňa Geislerová už dávno není jen herečkou. „K životu potřebuji další kreativní věci jako psaní, vymýšlení šperků, produkování projektů nebo práci v našem ateliéru,“ říká.
Aňa Geislerová: Trpím nedostatkem kázně. Sama sobě jsem cukrem i bičem

Jak dlouho jste natáčeli? A jak jste si sedli s Peterem Bebjakem?
Asi osmnáct devatenáct dnů, bylo to celkem rychlé – zvlášť ve srovnání s jinými dlouhodobějšími projekty, které poslední dobou natáčím. Moc jsem se na Petera Bebjaka těšila, slyšela jsem na něj jen samou chválu. A bylo to skvělé! Vede vás, ale zároveň nechává prostor pro vaši práci, vytváří příjemnou atmosféru pro všechny, kdo jsou na place. Má velkou autoritu. Právem. Všechno perfektně fungovalo, až jsem téhle partě začala říkat „bratislavská mafie“. Ve smyslu organizace práce – všichni sehraní, každá složka věděla, co má dělat, žádné prostoje, dokonalá profesionální práce.

Míváte horší zkušenosti?
Ano. Ale to nebudeme rozebírat. Prostě pro někoho jsou důležitější jiné věci. Mě v každém případě natáčení s tímhle týmem příjemně překvapilo. Bylo to, jako když nastoupíte do luxusního rychlíku.

Martin a Pawla chtějí v lázních léčit svůj vztah (Anna Geislerová a Tomáš Maštalír)Martin a Pawla chtějí v lázních léčit svůj vztah (Anna Geislerová a Tomáš Maštalír)Zdroj: se svolením Bontonfilmu

Hrajete manželku po boku Tomáše Maštalíra. Potkali jste se před kamerou poprvé, je to tak?
Je to tak. A bylo pro mě udivující, jak to úžasně fungovalo. Přestože jsme se neznali a rovnou jsme před kamery nastoupili do modelu manželů, co spolu žijí dvacet let. Nebyl čas na nějaký ostych, tápání, oťukávání. Je to úlevné a zároveň fajn, když u partnera vidíte velkou profesionalitu a vážnost, i to, že se nebojí jít do intimních a vypjatých věcí. Chemické procesy byly zkrátka v pořádku.

Bojíte se ráda i jako divák nebo čtenář?
Ne úplně. Když sleduju strašidelný film, vůbec mi nevadí, když vím dopředu, jak to dopadne. Že dostanu ten takzvaný spoilering. Dokonce když se hodně bojím, vypínám zvuk. A pak to třeba zase vracím. Čili jak asi tušíte, nebojím se ráda. Ale chytré, rafinovaně napsané příběhy se záhadou oceňuju, to ano.

„Mám pocit, že točím pořád stejně. Některé roky jsou nabitější, jiné volnější. Loňský rok jsem měla šíleně nabitý. Může se zdát, že je ticho, ale pro mě se stále něco děje,“ řekla Aňa Geislerová.
Aňa Geislerová: Když na něco pomyslím, vesmír mi nachystá zkratku

Lázeňský dům ve Sliači, kde jste točili, ve vás strach budil. Mimochodem, šla byste se sem léčit?
No, je to tam neuvěřitelné. Včetně nejrůznějších bizarních procedur.

Myslíte tu, jak vás ve filmu zavážou jako mrtvolu do bílého pytle až po krk a pouští do něj oxid uhličitý?
Jo, třeba zrovna tuhle. Je to takzvaný Mariin plyn, celý ten pytel nafouknou a vám to má pomáhat na tělo. Prý je to perfektní, ale nevím - se mnou to nic nedělalo. Já bych ráda někdy do lázní, ale asi jinam. Jako mladá jsem někdy v sedmnácti osmnácti jela po jedné operaci do Františkových Lázní. Tam na mě nastoupili s jejich režimem a večerkou – do deseti večer na pokoji, všechno hlásit a tak. No to bylo něco pro mě! Příčilo se mi to tam obecně. Léčily se tam mimo jiné pohlavní nemoci a já se necítila v jejich vanách a sprchách úplně komfortně. Dost jsem se jich štítila. Začala jsem pak chodit každý den do kina, kde jsem se seznámila s jednou paní u vchodu a další dny s ní trhala lístky. Udělala jsem si tu takovou krátkou brigádu, to mě bavilo. Díky tomu jsem ten pobyt nakonec zvládla.

Zdroj: Youtube

Na lázeňské šviháky nedošlo?
Ne. To mě nebralo. Jen ta paní v kině, ta byla fajn. Ale lázně nezavrhuju. Už jsem ve věku, kdy bych někam mezi prameny a do hezkého prostředí klidně vyrazila. Člověk stárne a nějaké ty pečovací procedury a rozmazlování těla bych si užila.

Máte štěstí na dobré filmové partnery. V dramatu Anthropoid jste hrála v páru s britským hercem Cillianem Murphym, který teď vyhrál Oscara za Oppenheimera. Byla jste na něj pyšná?
No samozřejmě! To byla velká radost. Je to jediný žijící oscarový člověk, na kterého mám kontakt, to si člověk považuje. Znám samozřejmě i některé jiné oscarové nomináty, třeba naše tvůrce masek, zvuku a vizuálních efektů za film Na západní frontě klid. S týmem snímku Želary jsme byli přímo na Oscarech s krásnou nominací. Ale se Cillianem Murphym to bylo něco jiného. Já se ráno po oscarovém večeru, který v L.A. probíhá, když my spíme, vzbudila a měla pocit, že jsem to vyhrála sama. Taková to byla euforie.

Ilustrační foto. V novém seriálu ČT Ochránci mají dostat hlavní role herci Aňa Geislerová (47) a Vladimír Majer (45). Premiéra má mít na podzim roku 2025.
V Táboře filmaři natočí desetidílný seriál. Zahrají si v něm hvězdy i místní

Viděla jste Oppenheimera?
Viděla. Úžasnej film. Cítila jsem, že tu výhru Cilllianovi všichni přejí. Dostal i Zlatý glóbus, to byla taková předzvěst. Napsala jsem mu tehdy gratulaci s tím, že mu asi nepíšu naposled a že má velkou šanci i na Oscarech. Myslím, že bylo jasné, že to všechno posbírá. Bylo hezký, že to vzal s velkým klidem, bez emocí, je to člověk s nohama pevně na zemi. Říkala jsem si, že mu musely psát stovky lidí, všichni, co se chtěli přihřát na jeho štěstí. Ale chtěla jsem s ním sdílet tu radost. Odepsal mi do dvou dnů, což mě mile překvapilo.

Před pár lety jste natočila znovu něco v zahraničí, o co šlo?
Bylo to pro britskou komerční televizi ITV. Série The Ipcress File, taková žánrová špionážní věc z období studené války. Zažila jsem tu jedno z nejkrásnějších pracovních i lidských setkání - s hercem Tomem Hollanderem, když jsme u těch filmových partnerů. U nás ho známe mimo jiné jako zlého gaye Quentina v seriálu Bílý lotos. Cillian je fajn, ale tenhle Tom, to je mimořádná osobnost. Strašně zábavný, chytrý a milý. Má ten námi milovaný britský humor, přitom je vynikající herec. Nedávno natočil film, kde hraje Trumana Capoteho. Je v něm strhující. Viděla jsem ukázky a myslím, že poběží i u nás. Nenechte si ho ujít!