Zatímco „Marty“ se dotýkal kyberšikany a jejích dopadů na nezkušené uživatele sítí, „Anna“ je příběhem dívky, jež vzdáleně připomíná hrdinky Klusákova dokumentu V síti. S tím rozdílem, že se tady nic neinscenuje, nelíčí, „co by kdyby“, tady se to zkrátka stane.
Alespoň podle scénáře Lucie Kryzové (podílela se mimo jiné na scénáři k filmu Abstinent), která má ambice příběh dovyprávět, ukázat, co (může) ještě přijít po tom, kdy se vše zdánlivě uzavře.
Zápletka začíná během rodinné jízdy autem, kdy patnáctiletá Nina náhodně objeví v otcově mobilu fotografii polonahé dívky, prakticky své vrstevnice.
Na přímé otázky o něco později odpovídá táta vyhýbavě, a tak probudí dceřinu zvědavost. Začne po neznámé zrzce pátrat a zjistí, že jde o sledovanou influencerku s provokativními obsahy videí, jež shodou okolností před pár dny úplně zmizela z internetu. To je s ohledem na předchozí intenzivní aktivity na TikToku, Instagramu i dalších dívčiných profilech přinejmenším podivné, proto Nina pátrá dál.

Spolu s ní postupně odhalujeme nejen touhy a neutěšené soukromí Anny, žijící se sobeckou matkou, ale také zdánlivě fungující, a přesto skrytě drhnoucí rodinné zázemí pátrající hrdinky. A zjišťujeme, že mají obě vlastně leccos společného, byť každá v jiné míře a podobě.
Obě jsou zranitelné, řeší zjitřenost a zmatky svého věku, pociťují osamělost, doma ale narážejí na nedostatek komunikace, pohodlný egoismus a neochotu naslouchat. V případě Anny je to i touha po zviditelnění a lásce, které se jí doma nedostává (neboť matka s ní spíše žensky soupeří) a s níž ještě neumí zacházet, proto ji naivně spatřuje v erotickém zájmu starších mužů sledujících její videa…
Digitální stopy
První půle vyprávění má dynamické a napínavé tempo, na scénu vstupují kromě dívek a jejich rodičů i další postavy, například Ninina genderově nevyhraněná kamarádka/kamarád nebo záhadný mladík objevující žasnoucí Nině v hlubinách sítí uvázlé fragmenty o zmizelé Anně.
Je to jedno z témat, které tvůrci akcentují – existenci videí, fotografií, útržků debat či monologů, zkrátka „digitální stopy“, jež za sebou na internetu zanecháváme a jež mohou někdy pomoci, jindy páchat paseku. Neboť co jednou do sítí vložíme, to tam i po zdánlivém „delete“ jednou provždy zůstane. Což se týká i na první pohled nevinného rodičovského nadužívání sítí a sdílení privátních rodinných zážitků, momentek či popisů, které je označováno termínem sharenting a jejichž dosah občas podceňujeme.
Marek Němec a Viktorie Vítová
Zamýšlejí se také nad lehkomyslností dnešních internetových „lolitek“, jež zkušeně dráždí starší pány a občas ničí jejich soukromí („na svém profilu si můžu dělat, co chci!“), aniž by uměly odhadnout dopad svých aktivit.
Události, jež autorka líčí po skončeném pátrání a které se týkají Ninina otce, přinášejí i téma ostrakizace, neblahých společenských nálepek a vyčlenění, jež vyvolávají unáhlené a nepodložené soudy. A které vedou nezřídka k ničení lidských životů a vztahů.
Dva příběhy
Autoři chtěli zjevně řešit témat víc, než formát celovečerního filmu unese. Nejspíš i proto působí struktura vyprávění lehce krkolomně. Dějový i žánrový vrchol detektivky přichází prakticky v půlce a poté se zlomí do jiného, více psychologického příběhu. Divácká pozornost je tím lehce narušena a trvá nějaký čas, než tento střih v narativu člověk přijme.
V plánu možná byla, tak jako u Martyho, opět série rozdělená na šest či osm kratších dílů, kde by pátrání gradující v půli nepůsobilo tak rušivě, v rámci uzavřeného filmového tvaru vyznívá problematicky.

Nic to ovšem nemění na tom, že Pavel Soukup umí výtečně budovat (tentokrát téměř thrillerovou) atmosféru, vtahuje zkušeně diváka do hry, znejisťuje ho a pracuje nápaditě s prostředím, s pohledy kamery a svícením, na čemž má zásadní podíl kameraman Miloslav Holman, podepsaný pod projekty jako Protektor nebo Mistři. Soukup nezapře jemnou inspiraci severskými krimi, nakládá s ní ale uvážlivě.
Výborné herečky
Velkým přínosem jsou mladičké debutující herečky, které režisér hledal pečlivě v konkurzech několik let: Alexandra Vostrejžová (Nina) a Viktorie Vítová (Anna) zosobňují nové talentované tváře, které dávají příběhu generační styl i jazyk, autenticitu a uvěřitelné emoce. Platí to i o Magdaleně Čečo, jež představuje Nininu chlapeckou kamarádku a která má svěží drajv.
Jsou rovnocennými hráčkami zkušených kolegů, mezi nimiž vyniká Marek Němec v roli Ninina táty (matku hraje Barbora Bočková, otcovu kolegyni Petra Bučková, roli Aniny mámy ztvárnila přesvědčivě Vlastina Svátková).
Alexandra Vostrejžová a Magdalena Čečo
I přes lehké výhrady ke stavbě příběhu patří snímek k tomu kvalitativně lepšímu, co momentálně domácí film nabízí. Jeho tvůrce i producenty (Bionaut Dark) ctí, že se věnují znepokojivým jevům na sociálních sítích, které pro ně nejsou jen atraktivní formální kulisou, ale jež umí s mrazivou silou a empatií vůči svým hrdinům uchopit.
Díky tomu oslovují nejen mladé, ale zejména jejich rodiče, jež možná často netuší, v jakých vnitřních i on-line sférách se jejich potomci toulají.
Hodnocení Deníku: 70 procent