Rodák z Chustu v tehdejší Podkarpatské Rusi, který ale prožil mládí ve Šlapanicích u Brna, tíhl původně k divadlu. Jeho otec si přál, aby se stal stejně jako on učitelem. Antonín Moskalyk (* 11. 11. 1930, † 27. 1. 2006) se však po absolvování gymnázia rozhodl pro studium režie na Divadelní fakultě pražské Akademie múzických umění, které zakončil v roce 1958. Poté jako jeden z jejích prvních režisérů nastoupil do Československé televize. Během své kariéry tam natočil desítky filmů, stovky inscenací a pořadů.

Divácky nejoblíbenějším a co do počtu dílů (39) nejrozsáhlejším je už zmíněný seriál Četnické humoresky, který v těchto dnech Česká televize opět reprízuje. Líčí osudy četníků z brněnské pátrací stanice v čele s velitelem Karlem Arazímem, kteří odhalují trestnou činnost především na venkově a v menších městech. Děj zápletek, které vycházejí ze skutečných kriminálních případů, je zasazen do druhé poloviny třicátých let 20. století.

Šmrnc a spád

Postupně vznikly tři řady Četnických humoresek během natáčení té poslední však Antonín Moskalyk zemřel a jeho práci převzala dcera Pavlína. „Když mi bylo nejhůř, tak jsem si představovala diváka a myslela jsem hlavně na to, aby se u obrazovky dobře bavil,“ uvedla při představování třetí řady seriálu Pavlína Moskalyková Solo. „Snažila jsem se dát seriálu šmrnc a spád. Hodně mi v tom pomohl celý autorský tým a především herci, kteří byli úžasní. Jejich vyjadřovací schopnosti a talent opravdu kolikrát přesahovaly kvalitu scénáře,“ podotkla režisérka (mimochodem 22. listopadu oslaví šedesátiny).

S otcem spolupracovala už mnohem dřív jako scenáristka, a to nejen na Četnických humoreskách, ale i na seriálu Dobrodružství kriminalistiky, který vznikl v koprodukci Československa, Západního Německa a Francie.

„Bylo zajímavé, že v rámci dramaturgie jsme s tátou museli jezdit do Baden-Badenu, což pro mě mělo úžasnou výhodu v tom, že jsem se naučila psát. Totiž takto psaní jsem se věnovala vždycky, ale to, že byla daná stopáž seriálu a Němci byli precizní, mi pro mou profesi hodně dalo. A taky jsem díky tomu cestování strávila s tátou spoustu času. Bylo to hezké. Pracovně jsme se nikdy nepohádali, hezký vztah jsme měli i jako táta a dcera,“ řekla Pavlína Moskalyková Solo, žijící napůl v Česku a napůl v Americe.

Na kontě má i jeden herecký zářez. To když ji otec obsadil do role Mančinky (dcery mlynáře) ve svém dalším mimořádném díle adaptaci knihy Boženy Němcové Babička s Jarmilou Kurandovou, která vznikla před padesáti lety. „Trávila jsem prázdniny v Ratibořicích, tak abych v Babičce nehrála, když ji táta právě točil! Potom tam koupil i chalupu, takže Ratibořice jsou mojí srdeční záležitostí,“ sdělila režisérka v Dobrém ránu České televize.

Saxová i Třetí princ

Do výčtu prací Antonína Moskalyka patří i adaptace knih Arnošta Lustiga Dita Saxová a Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, za niž získal cenu mezinárodní kritiky na festivalu Prix Italia a hlavní cenu na festivalu v Monte Carlu. Nebo taky snímek Kukačka v temném lese podle scénáře Vladimíra Körnera či pohádka Třetí princ v hlavních rolích s Libuší Šafránkovou a Pavlem Trávníčkem.

Kariérním vyvrcholením režiséra byl v roce 2005 při vyhlašování cen TýTý symbolický vstup do televizní Dvorany slávy právě za jeho celoživotní přínos televizní tvorbě. „Vždycky jsem toužil po tom, aby mi divák porozuměl,“ řekl tehdy. Diváky nazval svým největším životním partnerem. „Byla to cesta složitá, dramatická, ale krásná. Neměnil bych,“ shrnul svou uměleckou dráhu.