Kliknutím zvětšíteAudrey Hepburnová se narodila 4. května 1929 jako Audrey Kathleen Rustonová a už od dětství se věnovala baletu. Osud ji však z rodné Belgie zavál přes Anglii až do Spojených států, kde hned svou první divadelní kreací na Broadwayi získala nesmírnou popularitu. Následoval první americký film, první Oscar a první nesmazatelný zápis do dějin kinematografie.
To už byla z původně belgické šlechtičny Audrey Hepburnová a onen film se jmenoval Prázdniny v Římě. Mladá nevšední kráska v něm excelovala po boku Gregoryho Pecka jako okouzlující princezna, jež se chtěla vymanit z protokolárních povinností a užít si konečně volnosti, kterou vlastně vůbec nezná.
Herečka na svou mimořádně populární prvotinu okamžitě navázala dalšími úspěšnými filmy jako Sabrina, Snídaně u Tiffanyho, Vojna a mír, My Fair Lady nebo Jak ukrást Venuši. S rostoucím věkem se pak raději než filmu věnovala charitě a zejména aktivitám v organizaci UNICEF.
Z Mělníka do mekky filmu
Zajímavostí je, že otec Audrey Hepburnové, Joseph Victor Anthony Ruston, byl syn Victora Johna George Rustona, majitele cukrovaru v českých Úžicích na Mělnicku, a Anny Juliany Francisky Welsové, která byla rakouského původu a narodila se ve slovenských Kovarcích.
A Audrey se jim mimořádně vyvedla – když měla karamelové blond pruhy přidané ke svým hnědým vlasům v roli Holly Golightlyové ve Snídani u Tiffanyho z roku 1961, bylo to v té době považováno za revoluční.
Mimochodem, Audrey byla také na krátkou dobu blondýnkou. V roce 1954, kdy ses Melem Ferrerem připravovala na účinkování v broadwayské hře Ondine, hrála roli vodníka. Její režisér Alfred Lunt měl tehdy pocit, že by vodník měl být blonďatý. Audrey s tím ale nesouhlasila. Chtěla postavu hrát se svými přirozenými hnědými vlasy. Po dlouhém zvažování se nakonec rozhodla jejich barvu změnit. „Odpoledne šla a nechala si odbarvit vlasy,“ řekl její tehdejší herecký partner Ferrer. „Cítila ale, že to není správné. Bylo to falešné. Řekla, že to vypadá, že trochu podvádí. Její blond vlasy se jí nelíbily. Změnila si je tedy zpět do jejich skutečné barvy a dostala blond paruku. Ale ani ta ji neuspokojila,“ doplnil Ferrel, který se později stal i hereččiným manželem.
Audrey si stěžovala, že paruka je příliš „dusná, horká a příšerná“. Cítila, že „vzadu to vypadalo mrtvě“. Jejím řešením bylo obarvit si vlasy blond a zlatým pudrem. „Každou noc si smývá zlato z vlasů, ale nakonec to dopadlo tak, jak to chtěla. A vzadu už to nevypadá jako mrtvé,“ okomentoval stav věcí Ferrer.
Brambora k snídani
Audrey měla svízelné dětství. Za okupace v Belgii, kdy byli všichni zaneprázdněni kšeftováním nejen s jídlem, se hlavně snažila přežít. Ráno snědla třeba jen jednu bramboru, pak šla se švihadlem na náměstí, kde celý den skákala a tančila. Byla tehdy tak hubená, že její kosti snad musely drhnout o sebe. V botách pak nosila zprávy, které dostávala od svého bratra, člena belgického protinacistického odboje. Předávala je dál, když předstírala, že si narovnává tkaničky.
Někdy ale jen tak skákalaa pozorovala okolí. V takových dnech přesně věděla, kolik aut s vojáky a kudy jelo. Jednou se ji pokusili sebrat, ale utekla a schovala se v domě poblíž ulice. Několik dní se schovávala ve sklepě, kde jedla jen jablka. Máma, která věděla, co její dcera dělá, se ani neodvážila jít na policii a hledat ji. Pak válka skončila, dívka vyrostla a stala se filmovou hvězdou.
Audrey Hepburnová. Žena, která nepotřebovala dělat ze svého úspěchu celosvětové téma. Přesto se svým herectvím i lidskými postoji stala ikonou, která nemá obdoby. Pomáhala mimochodem dětem v oblastech postižených hladem. Všichni ji milovali a milují dodnes, protože je to hlavně „ta jejich baletka“.
12
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
