Její tatínek byl obchodník a maminka měla půjčovnu krojů. A malá Míla si užívala lákadla v Třebíči stejně jako ostatní děti. Moc ráda chodila třeba na plovárnu. „Byla zbudována v překrásném koutě řeky Jihlavky a dodnes se tu říká Na Polance,“ líčila v roce 1979 v Ahoj na sobotu a přidala historku, jak se tehdy odvážila skočit z desetimetrové věže. „Koukla jsem se na vodu a skočila. Byla jsem senzací plovárny a dne a lidé koukali na malého cvalíka,“ dodala.

Když se rozhodovala, kam zamířit po gymnáziu, myslela si na herectví. Její rodiče však byli proti. Nakonec zvítězil kompromis. Protože měla velmi hezký psaný projev, rozhodla se pro dramaturgii. „I když vlastně nevěděla, co dramaturgie je,“ vzpomínala její vzdálená příbuzná Myrna Skálová v televizním dokumentu Příběhy slavných. „U přijímacích zkoušek se jí komise zeptala, zda o dramaturgii něco četla. A ona odpověděla, že to ji přece na škole naučí. Členové komise to vzali jako báječnou hereckou etudu a přijali ji do prvního ročníku na herectví,“ uvedla Skálová.

Míla Myslíková ztvárnila desítky nezapomenutelných rolí, šťastná však nebyla. Její jediné manželství bylo krátké, potratila a už nikdy neměla děti, onemocněla těžkou nemocí, podlehla vlivu sekty Hnutí Grálu. A aby toho nebylo málo, přišla i o peníze, jimiž chtěla financovat jednu ze svých knih. Nebyla totiž jen herečkou, ale i spisovatelkou. „Nakladateli z Třebíče jsem půjčila na její vydání sto tisíc korun. Po čase zkrachoval a já o své peníze přišla,“ sdělila Myslíková v roce 2001 Blesku.

Velká láska Třebíč

Ke konci života Míla Myslíková připravovala i svoji autobiografii. V ní chtěla zavzpomínat na svůj život i mládí v Třebíči. Jejího vydání se však nedočkala – k Třebíči se ale přesto literárně vrátila, byť menší měrou. V roce 2000 Městské kulturní středisko Třebíč vydalo v omezeném nákladu její brožurku Narodil se nám Spasitel, kde líčí rok v životě třebíčského betlémáře Antonína Čelouda. V knize paní Míla používá typické třebíčské výrazy, jako je třeba křidla (poklička), žufánek (naběračka) nebo štokrle (stolička).

Myslíková popisuje Třebíč s velkou láskou. „Nejhezčí pohled na město je z vrchu Hrádku, známého svými žulovými stráněmi, na němž trůní zbytek kamenné bašty, pozůstek jednoho z předsunutých opevnění města,“ napsala hned zkraje. A v doslovu se obrátila přímo na zdejší obyvatele. „Vy, Třebíčané, povězte svým dětem, které navštěvují Masarykovu školu, že v těchto místech kdysi stával dům, v němž svého času bydlely rodiny Čeloudova a Charvátova,“ rozloučila se s místy svého mládí.

close Míla Myslíková coby mladá dívka. info Zdroj: Reprofoto: časopis Vlasta z 23. března 2005 zoom_in Míla Myslíková coby mladá dívka. Bohumila (Míla) Myslíková

(14. 2. 1933 v Třebíči – 11. 2. 2005 v Praze)
V roce 1955 maturovala na třebíčském gymnáziu.
Studovala JAMU, v divadle hrála v Brně a v Kladně.
Naposledy hrála ve filmu Konec básníků v Čechách (1993).
Zemřela sice v Praze, ale urnu má na hřbitově v Polné, kam ji nechal přemístit její synovec Pavel Myslík žijící v nedaleké Záborné.

Knihy psala i o Finsku, kam poprvé jela na přelomu šedesátých a sedmdesátých let uvést Rozmarné léto. Finsko si velice zamilovala. Jezdila tam často a cítila se tam šťastná. Pak začala psát pohádky. Za tu s názvem Lásko, bože, lásko získala i literární ocenění Zlatá stuha. Tuto knihu a navazující Ta naše písnička česká ilustroval třebíčský malíř Josef Kremláček.