Zlatého medvěda za nejlepší film si odnesl rumunský snímek Pozice dítěte režiséra Calina Petera Netzera – psychodrama matky, která chce za každou cenu zachránit svého syna, jenž způsobil smrtelnou autonehodu.

Skutečný příběh z Bosny

Hned dvě ocenění si z Berlína odnáší bosensko-francouzsko-slovinská koprodukce Epizoda ze života sběrače železa. Režiséra Danise Tanoviče, jenž převzal Velkou cenu poroty, inspiroval skutečný příběh romské ženy, kterou v nemocnici odmítnou operovat, protože nemá zdravotní pojištění. Bez rychlého zákroku jí ale hrozí smrt a její muž dělá vše, aby ženu zachránil. Tanovič natočil tento polo-dokumentární snímek se skutečnými aktéry a Nazif Mujič, jenž stál poprvé v životě před kamerou, získal Stříbrného medvěda pro nejlepšího herce.

Zarážka

Cenu pro nejlepší herečku převzala favorizovaná Argentinka Paulina García, která ve snímku Gloria režiséra Sebastiána Lelia ztvárnila stárnoucí ženu, jenž to stále nechce vzdát. „Moje postava je jako Rocky," řekla. „Dostává jednu ránu za druhou, ale vždy se zvedne a bojuje dál." Cenu za nejlepší režii získal Američan David Gordon Green, filmař, jenž se pohybuje mezi Hollywoodem a nezávislou scénou. Jeho poslední opus Prince Avalanche je remake islandského filmu Either Way, komorní příběh dvou mužů, kteří v odlehlém lese značkují cestu. Cenu Alfreda Bauera za snímek s názvem Vic + Flo viděly medvěda převzal režisér Denis Côté, známý z loňského Febiofestu, jenž tomuto nezávislému kanadskému tvůrci věnoval zvláštní poctu.

Politická angažovanost festivalu

Svou politickou angažovanost potvrdil berlínský festival udělením ceny za nejlepší scénář íránskému příspěvku Zatažený závěs, jenž je metaforou duchovního vězení, ve kterém se nachází celá íránská společnost i sám režisér Jafar Panahi. Stejně jako před dvěma lety, kdy nemohl Panahi odjet z Íránu, aby v Berlíně zasedl v porotě, i letos zůstalo při tiskové konferenci jedno křeslo symbolicky volné a za vězněného umělce musel cenu převzít spolu-režisér snímku Kamboziya Partovi.

Přes veškerou angažovanost je Berlinale podnik se vším leskem, jenž k takové akci patří.  Řediteli Dieteru Kosslickovi se povedlo roztáhnout festival do celé metropole, až sklidil kritiku od fotografů, nestíhajících probíhat od jednoho červeného koberce k druhému. Nezdá se ale, že by s tím mínil skončit. Koneckonců sami diváci a přes dvě stě tisíc prodaných vstupenek mu dává za pravdu.

HANA CIELOVÁ