„Vybral si tři moje povídky z knižního výboru a překvapil mě tím, jak z nich udělal scénář – vypráví je totiž najednou.“ Sám hraje ve filmu tak trochu sám sebe – spisovatele Šejnohu, jemuž se postavy z psaného románu v hlavě lehce bouří a žijí svým životem. Natáčelo se v Praze, Plzni, poslední záběry vznikly ve Stráži nad Nežárkou.

Humor nechybí. „Několik dnů jsme to proveselovali a přitom jsme si moc rozuměli. Připomnělo mi to časy, kdy jsme psali texty s Láďou Smoljakem,“ říká Zdeněk Svěrák.

Dojde i na titulní betlémské světlo. „V dané povídce hraje chlapec s Downovým syndromem. Je odpovědí na to, jestli může takový človíček fungovat ve filmu. My tvrdíme, že může - když se na něj díváme správnou optikou. Má klíčovou úlohu v tom, že když kdosi přinese domů zmíněné světlo, on ho bezelstně sfoukne,“ směje se.

Daniela mě umí „stírat“

Pokud jde o filmovou partnerku hlavního hrdiny, potkáme znovu Danielu Kolářovou, která si zahrála po boku Zdeňka Svěráka už ve Vratných lahvích. „Váhali jsme mezi ní a Libuškou Šafránkovou a nakonec jsme si řekli, že Daniela mě umí před kamerou tak pěkně „stírat“. Tak je tu ona. Hraje manželku, která je otrávená tím, že pořád píšu. Ráda by, kdybych toho už nechal a vzal ji na pořádný výlet. Tak ji vezmu, ale není to úplně šťastný výlet,“ směje se Svěrák.

Vojtěch Kotek se netají radostí, že se projektu účastnil. S Janem Svěrákem se potkal před kamerou poprvé a spolupráci i scénář si pochvaluje. „Na vzájemné práci otce a syna je vidět, jak jsou sehraní – tatínek chce být chválený a Honza to dobře ví,“ usmívá se herec, který v příběhu balí lékárnici v podání Terezy Ramby.

„Jsem jedna z knižních postav, které se hrdinovi kapku vzbouří a dělají si, co chtějí. On je různě navštěvuje a snaží se je usměrnit, ale většinou jim moudře nechává volnější prostor. Oba světy povídek, fikce i realita, se navzájem prolínají a z toho vzniká milý humor. Hrdinovi je pětaosmdesát, tak uvažuje i píše ve stylu retro, my se mu snažíme radit, jak by měly postavy jednat a mluvit. Je to fajn nadsázka, hra s fantazií.“

Zdroj: Youtube

Holčička s ofinkou

Tereza Ramba kvituje spolupráci s Vojtěchem Kotkem, svým někdejším partnerem, kterou si prý konečně hezky užila. „Při natáčení jedné pohádky jsem čekala miminko a Vlastníci na nás kladli poměrně těžké břemeno. Teď jsem klidnější a byla jsem ráda, že si práci užíváme. Těším se na další společnou fotku v kostýmech,“ přiznává. A dodává: „Honza mi vždycky svěří nějakou výzvu. Po mamince v Po strništi bos, kdy jsem ještě mámou nebyla, mi dal devatenáctiletou holčičku, která si fouká do ofinky a pracuje v lékárně. Teď jsem máma i v reálu a musím říct, že přešaltovat z rodinného života zase do dívčího byla fuška. Ale nedalo se to odmítnout, je to moc hezky napsaný scénář.“

Rozhodla i jména Svěráků. Herečka vyrostla na poetice Divadla Járy Cimrmana, četla Zdeňkovy knihy, teď prý synovi pouští jeho písničky. Společnou prací na tomto filmu se kruh uzavřel.

Přiznává, že natáčení v době lockdownu chvilku zvažovala, na place herci nemají roušky, aby z nich neměli otlačené tváře, ale chuť pracovat zvítězila. „Mám malé dítě a v rodině několik prababiček. Ale došla jsem k závěru, že je to jen v hlavě a že člověk prostě musí žít, nemůže sedět zavřený a čekat, až se nakazí,“ vysvětluje herečka.

Dárek otci i synovi

Novou roli dal Jan Svěrák otci jako dárek k nedávným narozeninám a nápad si chválí. „Bál jsem se, že když rok nehrál divadlo – což je pro něj tragédie -, bude tatínek ztuhlý. Byl jako malíř, který rok nemaloval. Ale zvládl to skvěle. I když s roztomilými momenty, jako že mu třeba občas vypadl text. Ale všichni mu to odpouštěli, protože jsou rádi, že hraje a že z něj pořád jde ten správný humor,“ usmívá se režisér. A na otázku, proč se znovu vrhl do spolupráce s otcem, odpovídá: „Nápad vznikl při pandemii z toho nicnedělání a taky mě lákal koncept propojit pár tátových povídek do jednoho příběhu. S drzostí syna jsem měl odvahu rozmetat jejich strukturu a vytvořit úplně novou.“

Hercům dává role proti jejich věku či momentálnímu nastavení s oblibou. „Je to pro ně větší impuls k intenzivnímu a závažnému výkonu,“ soudí režisér. A připomíná Tmavomodrý svět. „Ondřeje Vetchého jsem taky nutil plavat ve studeném moři v Jihoafrické republice, kde byli žraloci. Říkal jsem mu – jsi pilot a válečný hrdina, nemůžeš se přece bát žraloků. Kamera taky pozná, co je opravdové. Takové úkoly dávám hercům proto, aby ukázali určitou hloubku, možná to dělám i podvědomě.“ Tereza Ramba prý dostala nabídku do Betlémského světla s tím, že je ve scénáři nahota a ví se, že milostné scény herečka nerada. Vzala to statečně a dala režisérovi důvěru.

Vizuálně bude Betlémské světlo odrážet svět starého hrdiny - tak, jak ho vidí. „Když se řekne autobus, naskočí mu ten z 80. let. Jsme vlastně v hlavě autora, příběh vyprávíme jeho myslí,“ vysvětluje Svěrák.

Hudbu píše Ondřej Soukup a stříhat bude tentokrát v premiéře Svěrák třetí a nejmladší – jeho syn František. „Má dobré nápady a já si říkal, že mi kdysi táta také nabídl účast na svém scénáři a vtáhl mě do filmu. Tak v tom teď pokračuji. Beru to jako výjimečnou možnost prodloužit ten čas, kdy jsme spolu.“