Titul Birdman odvozují autoři scénáře (jehož je režisér spoluautorem) od postavy, která svého času proslavila ústředního protagonistu Riggana. Kostým ptačího superhrdiny mu přinesl úspěch, zároveň jej ale zamkl do herci proklínané škatulky, z níž bývá obtížné uniknout. Teď je šedinami prokvetlý Riggan v nezáviděníhodné pozici – zkouší se ve svém věku prosadit jako autor komorní hry na Broadwayi, v níž zároveň hraje. Štěstěna ale není na jeho straně. Pár dnů před premiérou musí zraněného kolegu přeobsadit Mikem Shinerem, výstředním hercem a milencem hlavní herečky v inscenaci. Ten vnese do zkoušek i vztahů v zákulisí napětí a neočekávané momenty, například nutí přítelkyni na pódiu při erotické scéně k reálnému sexu… Rigganova snaha dokázat divákům, kritikům a hlavně sám sobě, že má na víc než jen na filmového supermana, se začíná bortit. Jeho ego ztrácí půdu pod nohama, navíc čelí výtkám exmanželky i dcery (jež je po antidrogové kúře), že je po celá léta zanedbával kvůli posedlosti slávou („Pleteš si lásku s obdivem").

Iňárrituova brilantní studie muže na hraně profesních sil, ale se silnou touhou nechat po sobě něco zásadního, je lidská, uvěřitelná i groteskně dojemná. Jeho hrdina svádí boj s každým v divadle, především ale sám se sebou. Autorský nápad demonstrovat to dialogem, který Riggan vede s „ptačím mužem", jakýmsi alter ego, není nijak nový, ale výtečně funguje. Znalost prostředí i povah z něj vycházejících režisérovi umožňuje servírovat divákům luxusní momentky ze zákulisí – ať je to Mikeovo sebestředné entrée, kousavost hereček či každodenní sarkasmus („Neusmívej se, děsíš mě").

Herecké výkony jsou vzácně vyrovnané: kromě vynikajícího Michaela Keatona v jeho životní roli i Edward Norton jako Mike, Naomi Wattsová, Amy Ryanová či Ema Stoneová jako Rigganova dcera. Rozehrané panoptikum v daných kulisách působí výmluvně: je to vlastně jakési divadlo v divadle, prostě divadlo života. Skvělé dialogy vyvolávají smích, je to ale občas humor říznutý mrazením v zádech. Rigganův zápas o vydařenou premiéru je plný překážek (včetně obávané kritičky a jejích pohrdavých poznámek) a kulminuje groteskním během ve slipech mezi lidmi, kteří v něm nadšeně poznávají Birdmana… Až ve chvíli, kdy pochopí absurdnost svého snažení, se konečně osvobodí. Najde ono „nečekané kouzlo lhostejnosti".

A do okamžiku, kdy mu dcera na telefonu ukáže, kolik set tisíc zhlédnutí měl na YouTube jeho pouliční běh, je zhuštěno vlastně vše: paradoxy umělecké tvorby, pomíjivost slávy (symbolizovaná v úvodu a závěru kometou na nebi) i konec jedné kulturní éry, kde klasické umění válcují nová média a kdy úspěch je měřen zcela jinými měřítky. Riggan vězí v divadelních kulisách, jeho sen o tom, překročit své dosavadní možnosti a podílet se na něčem smysluplnějším, je ovšem velmi univerzální.

Zdroj: Youtube