Jen pár dnů po světové premiéře v Cannes dorazil do kin snímek Pedra Almodóvara Bolest a sláva. Porota na riviéře ho (když nepočítáme cenu pro Antonia Banderase) mezi adepty na nejlepší film pominula, diváci v kinech budou možná vstřícnější.

Ztráty místo nálezů

Šance má film velké. Už proto, že jeho příběh je univerzální. Jde asi o nejosobnější a nejkřehčí snímek španělského režiséra, jenž má co říci všem, kteří už mají něco odžito. V zajetí vzpomínek a chátrajícího těla doléhá na jeho Salvatora neúprosné účtování přičemž ztrát je zjevně více než nálezů.

Mladý Ahmed
Dramata outsiderů či boj o existenci. Kdo a proč vítězil v Cannes?

Ať blízkých lidí, energie, přání či vztahů, jež zůstaly nenaplněny. Bilance let a zásadních životních rozhodnutí či okamžiků, jež už nelze vzít zpět, bývá stresující. Almodóvar je ale naštěstí sem tam odlehčí svým ironickým humorem.

Obrazy minulosti

Bolest a sláva tu mají mnoho podob. Ta první je fyzická i duševní Salvator trpí bolestmi páteře, samotou a tvůrčím vyhořením, sláva v tomto kontextu nabývá groteskních odstínů.

Úspěšná díla má režisér Salvator za sebou, teď hledá múzu v oživování hezkých vzpomínek, zejména na šťastné dětství. Slouží mu k tomu i heroin, skrze nějž uniká každodenní bolesti a zároveň hýčká obrazy minulosti na rozdíl od současnosti jiskrné a plné tužeb.

Stěží se člověk ubrání srovnání hrdiny s režisérem. Salvator žije v elegantním bytě (kde nechybí Almodóvarova oblíbená červená ani modrá, i kdyby měly být aspoň na hrnečku) a vzpomínky jsou pro něj jakousi autoterapií. Žije v Madridu, je filmař a stárnoucí gay ohlížející se za životem… I láskou, která stále žhne v jeho srdci, na rozdíl od jeho protějšku jak se ukáže v kratičké scéně setkání po letech.

Pedro Almodovar, Penelope Cruzová a Antonio Banderas
Pedro Almodovar se vrátil do Cannes. S velmi osobním filmem

Almodóvar střídá obě časové roviny zkušeně a rytmicky, byť je tentokrát pomalejší a více dialogový, než je u něj obvyklé. Pozvolné tempo jakoby převzaté z hrdinova drogového opojení ale mění ve svižnější ve scénách z dětství, k nimž připojuje poezii zvuků, vůní a nostalgických nálad (praní a věšení bílých cejch u řeky, malování kachlíčků v kuchyni, zpěv). Výraznou postavou je tu matka (již ztělesnila s vervou Penélope Cruz), důležitým sexuálním motivem pak iniciační zážitek z pohledu na umývajícího se mladíka, jenž v chlapci zažehne poprvé touhu po mužském těle…

Že je snímek velmi osobní, o tom svědčí i obsazení klíčových rolí herci, jež tvůrce proslavil ve svých filmech a s nimiž má stále blízký vztah.

Zranitelný Banderas

Kromě Penélope Cruz je to Antonio Banderas v roli Salvatora, jenž působí tak zranitelně a s přesvědčivým vnitřním smutkem, že se to v jeho případě ani nechce věřit. Trio doplňuje režisérův dvorní skladatel Alberto Iglesias, jenž s citem dávkuje příběhu své hudební motivy.

Výborní jsou i další herci: Julieta Serrano jako hrdinova matka a Asier Etxeandia v roli Salvatorova přítele a filmového kolegy. Bolest a sláva dokazuje, že je sedmdesátník Almodóvar stále v kondici. Dokonce lepší než v posledních letech. Bude těžké tento film překonat. Pokud není jeho posledním.

Hodnocení Deníku: 80 %

Závěr 72. ročníku filmového festivalu v Cannes. Jihokorejský režisér Pong Čun-ho, jehož drama Kisaengčchung (Parazit) získalo Zlatou palmu, hlavní cenu festivalu
Zlatou palmu si z Cannes odváží drama Parazit. Nejlepším hercem je Banderas