Případ skupiny bratří Mašínů, respektive její ozbrojená cesta z totalitního Československa za svobodou na Západ, dlouhá léta názorově rozděluje českou společnost, a to nejen běžné veřejnosti, ale i historiků.

V literatuře našel jejich příběh už několikrát svůj odraz – mimo jiné v napínavém románu Jana Nováka Zatím dobrý (2004), který dostal i svůj stručnější protějšek v podobě komiksu Jaromíra 99, v knize Barbary Mašínové Odkaz – Pravdivý příběh Mašínů (2008) a před pěti lety také v publikaci Jiřího Padevěta Odbojová skupina bratří Mašínů. Na filmové zpracování si museli Mašíni počkat po sametové revoluci několik dlouhých dekád, podobně jako příběh Milady Horákové (Milada) nebo Jana Masaryka (Masaryk).

Zdroj: Youtube

Na rozdíl od nich nabízí tvůrci filmu Bratři řemeslně pečlivější vyprávění, i když ani oni se nevyhnuli jistému úkroku do komfortnější autorské zóny – v tomto případě zjednodušeného akčního dramatu.

Autor scénáře Marek Epstein nechá sice v první třetině diváky nahlédnout do soukromí Mašínovy rodiny a nastíní stručně pozadí odkazu jejich otce, hrdiny protinacistického odboje Josefa Mašína staršího (film začíná jeho popravou), nicméně těžiště filmu leží v nejsilnější a nejpropracovanější části – v útěku za hranice a dramatických přestřelkách.

K tomu bezpochyby jedna z filmových předloh, román Jana Nováka, i vybízela. Je také jisté, že odvyprávět ve dvou hodinách nejsilnější domácí příběh studené války byl téměř nadlidský úkol. Marku Epsteinovi nebylo co závidět.

Skokové vyprávění

Tam, kde nahlíží do rodinného zákulisí a vztahů a vpouští do dialogů lehký humor (třeba při stěhování klavíru), působí film uvěřitelně a prozrazuje jedno z tvůrčích východisek – nevnímat osudy hlavních aktérů tak bezvýchodně, nýbrž přejímat částečně jejich úhel pohledu. Ten byl navzdory dobovému marasmu, alespoň ze strany Josefa, Ctirada a jejich přátel, přirozenou snahou vidět svět i radostnějšíma očima, adekvátní jejich věku.

Jan Nedbal jako Ctirad Mašín
Mašínové? Zlu se neustupuje. Do kin míří kontroverzní drama Bratři

Místy trochu vázne líčení politického zákulisí doby a návaznosti rodinných idejí a zásadovosti na výchovu synů, která by více psychologicky ozřejmila jejich následný čin. Je jisté, že muselo během psaní (i střihu) dojít ke zkratkám, přesto je tahle část filmu vyprávěna místy skokově a zbytečně klišovitě. Když matka Mašínová vrací na výboru svůj komunistický průkaz, vedoucí straník s prasečím obličejem se mezi řečí láduje mastnou svačinou. Není pochyb o tom, že Tatiana Dyková by danou scénu uhrála i bez téhle ošoupané obezličky.

Příběh bez kontroverze

Že tvůrci nepřinášejí do věci osobní názor, je patrné. Ostatně Tomáš Mašín, vzdálený příbuzný obou bratrů, signalizoval od začátku, že chce nechat odpovědi na divákovi.

Nejspíš by to tak zásadně nevadilo, kdyby neměl spolu se scenáristou také tendenci mírnit nejkontroverznější okamžiky, které k Mašínům a jejich útěku patří – totiž zastřelení účetního ve voze s výplatami, který přepadli, a později podříznutí spoutaného esenbáka, aby neprozradil jejich totožnost. O prvním se dozvídáme jen přeneseně ze záznamu při vyšetřování, ve druhém vidíme jen zakrvácený nůž, který Ctirad omývá pod puštěným kohoutkem.

Nejsmutnější je, že mise Mašínů vyšla do ztracena, říká režisér Tomáš Mašín
Proč soudit Mašíny příkře? Náš film je ukazuje v kontextu, říká Tomáš Mašín

Jan Novák líčí ve své knize obě scény (tak jako všechno) syrově a bez příkras, tak, jak se opravdu seběhly. Možná vedla Epsteina a Mašína k tomuto rozhodnutí snaha nedělat film tak krvavý, nicméně mašínovský příběh tím na plátně zbavují kontroverze, jež mohla dát filmu hlubší rozměr a hrdinům určitý vnitřní rozpor, divákům pak pádnější důvod se o nich přít.

Bravurní akční scény i herci 

Faktem zůstává několik důležitých věcí, které je potřeba říct. Bratři jsou bravurně natočeni a peníze (které dával režisér s producentem složitě dohromady deset let) zúročil Mašín maximálně.

Platí to zejména o dynamice a napětí samotného útěku, skrývání a přestřelkách, o skvělé práci s lokacemi a atmosféře sychravé podzimní krajiny, jež dávají příběhu potřebnou autenticitu. Málo českých filmů nabízí tak uvěřitelnou obrazovou podívanou v rámci daného žánru. Za to Bratři vděčí režisérově výtvarnému cítění a zejména kameře Friedeho Clausze.

Historik Petr Zídek
Bratři Mašínové by metál dostat neměli, říká historik Petr Zídek

Oskar Hes i Jan Nedbal odvedli v rámci scénáře a charakteristik svých postav výtečnou hereckou práci – o něco přesvědčivější jsou v akčních či rozpustilých scénách než ve chvílích intimních momentů, škoda, že jim scénář nenabídl i silnější pochyby (i když možná padly za oběť střihu). Prostor daný scenáristou i ženským postavám zúročila vynikajícím způsobem hlavně Tatiana Dyková jako matka Mašínová, jež je uvěřitelná ve chvílích smutku, vzdoru i tiché radosti.

Herecké obsazení osvěžuje tvář německého herce Stefana Konarskeho, jehož postava německého vyšetřovatele je fiktivní. Charakter policisty s trénovaným profesním instinktem i vědomím svízelné situace, kterou nakonec využije ve svůj prospěch, naplnil dokonale. Do role Ctibora „Borka“ Mašína, strýce bratrů, se zkušeně převtělil Václav Neužil a malý, ale nepřehlédnutelný výkon podává i Matěj Hádek jako odbojář Rousar.

Opatrný film

Bratři jsou dobrým řemeslným počinem, jenž převyšuje leckteré domácí historické snímky posledních dvou dekád (Milada, Masaryk, Toman, Bathory) a zaslouží uznání. Jestli osloví americké akademiky při oscarovém klání, kam je vyslala česká akademie, nelze předvídat. Pro české (a možná i další východoevropské) mladé diváky, ke kterým se film chce obracet, by bylo záslužnější, kdyby byli filmoví Mašíni kurážnější a názorově méně opatrní.

Hodnocení Deníku: 70 procent