Sportovní drama vypráví o lyžařském maratonu, při němž Hanč a Vrbata zahynuli. Film je debutem scenáristy a režiséra Tomáše Hodana. Začal se promítat 24. března, tedy na den přesně 109 let od krkonošského závodu na 50 kilometrů.

Překvapilo vás, když jste se dozvěděl, že budete hrát Emericha Ratha, jak byl všestranným sportovcem?
Byl jsem strašně překvapený, co všechno dokázal. Byl jsem z něj nadšený. Jeho příběh mě fascinoval. Vůbec nechápu, že tak slavná postava je úplně zapomenutá. Občas na mě něco nového vykouklo, ale předpokládal bych, že o Rathovi bude existovat nějaká biografie. Informace byly kusé, ale snažil jsem se z toho poskládat obrázek člověka.

Emerich Rath
Maratonec s postavou kulturisty. Emericha Ratha znala celá Evropa

Asi vás potěšilo, že při natáčení stačilo jen lyžovat…
Byl jsem rád, že jsem nemusel boxovat, jezdit na kajaku nebo běžet maraton.

Zkusil jste si přece jen něco z jeho široké sportovní palety?
Běžel jsem Běchovice. Říkal jsem si, že deset kilometrů by se dalo uběhnout. Chtěl jsem to zvládnout a podařilo se mi zhruba vyrovnat jeho času. Jenže se jednalo o výkon, jakého dosáhl, když v jednasedmdesáti běžel Běchovice naposledy. (smál se)

Měl jste pocit stát se po dobu natáčení sportovcem?
To nebylo až tak nutné. Rath byl velký osvalený chlap, ale já na tom s kondičkou nejsem úplně zle. Kvůli filmu jsem ale začal trochu víc běhat, cvičit a otužovat se. To pobylo potřeba kvůli zimnímu natáčení na krkonošských hřebenech, kde bylo i deset pod nulou.

Ve filmu jste běhali na replikách dřevěných lyží. Bylo náročné se na ně přeorientovat?
Nejdřív jsme trénovali s běžkařským mistrem světa Martinem Koukalem a pak s panem Alešem Sukem, což je krkonošská legenda. Ve Vrchlabí mu prošlo rukama spousta závodníků včetně mojí Evky. On nás korigoval a dával rady, jak se na dobových lyžích pohybovat. Dokonce pro každého z nás vypracoval složku, kde vysvětlil, jak by se dotyčná postava měla na lyžích pohybovat.

Poslední závod
Filmový Vrbata Vladimír Pokorný: S Hádkem jsme se otužovali ve Vltavě

Jak se na nich jelo?
Nebylo to zase tak těžký. Ze začátku jsme si museli zvykat na jiný tvar, váhu a velikost lyží, ale pokud si člověk nepřetrhl řemínek nebo nezlomil hůlku, tak to docela šlo. (usmíval se) Horší bylo zatočit při sjezdu, protože tyhle lyže nemají hrany… Trochu mi to připomínalo skialpy, kde se taky šoupá nohama.

Konzultoval jste to s Evkou, která má vedle snowboardcrossu zkušenosti i s lyžemi?
Moc mi radit nemohla. Přece jen se vyzná v trochu jiném sportu. Spíš mě takticky a psychicky podporovala. Na natáčení se ale byla podívat a dokonce si zahrála malou roli. Je to ale v jiné časové lince, než v které jsem účinkoval