Městu a jeho atmosféře ovšem jednoznačně vládne film. Mezinárodní festival přinesl v uplynulých dnech několik emotivních večerů. Světovou premiéru tu měl režijní debut Charlotte Gainsbourghové Jane par Charlotte (Jane očima Charlotte).

Dvorní herečka Larse von Triera natočila velmi osobní pohled na svou matku Jane Birkinovou, charismatickou herečku a zpěvačku, v němž společně připomínají některé klíčové momenty svého soukromí včetně Janina dlouholetého partnera a režisérčina otce, herce, básníka a hudebníka Serge Gainsbourgha. Jejich dráždivý, sexuálně laděný song Je t’aime moi non plus obletěl svého času svět.

Řekni nám víc!

Charlotte snímá portrét syrovým, místy až rozostřeným, poloamatérským způsobem. Ruční kameru kombinuje s fotoaparátem, vnímáme v ostrých detailech vrásčité Janiny ruce a tváře, pohledy a úsměvy, jež občas znehybní. Připomínkou její někdejší krásy (objevila se mimo jiné ve slavném Antonioniho filmu Zvětšenina) jsou staré fotografie, ale i pařížský byt, který kdysi obývala se Sergem a kam se díky dokumentu po letech vrátila.

Porota: Spike Lee
Festival v Cannes začal. Vládnou nám gauneři, prohlásil Spike Lee

Mezi černými dekadentními zdmi a retro předměty, jež Charlotte nechala od těch dob prakticky netknuté, společně oživují řadu vzpomínek – i bolestných (smrt Janiny dcery Kate). Pařížské obrázky a rozmluvy ve velké kovové posteli střídají kulisy větrné Bretaně, kde Birkinová většinu času žije, a dotvářejí proměnlivou náladu emocí odkrývaných před kamerou.

„Je dobré mít dcery, ty se vracejí,“ hodnotí rodinné vztahy čtyřiasedmdesátiletá Birkinová, do jejíž společnosti Charlotte občas přivádí i svoji dceru, desetiletou Jo. „Řekni nám víc, mami!“ naléhá na Jane. Film nabízí nesnadný třígenerační ženský svět, ale především nepřehlédnutelný obdiv a lásku režisérky k matce. Noční premiéru sledovaly kromě obou hlavních aktérek i Charlottiny tři děti a užasle přihlížely bouřlivému aplausu, který film sklidil.

Sobecké emoce stranou

Dojetí provázelo i uvedení novinky francouzského filmaře Francoise Ozona. Jeho fanoušci se dočkali rodinného snímku Všechno šlo dobře (Tout s´est bien passé). Jeho starý hrdina upoutaný po mozkové mrtvici na lůžko a vozík žádá dceru, aby mu umožnila zemřít. Citlivé téma eutanázie podává Ozón s obdivuhodným nadhledem, střídá vážné chvíle a jemný humor a dokládá, že i dobrovolná smrt může být důstojná a klidná, máte-li respekt a pochopení rodiny. V hlavní ženské roli se objevila stále půvabná Sophie Marceau.

Jiří Havelka
Mimořádná událost Jiřího Havelky. Komedie na kolejích vychází z reálné události

„Náš film zachycuje situaci, která se může přihodit v každé rodině. Někteří z nás ji možná už zažili. Je to stav, kdy musíte zapomenout na své emoce a sobecký pohled a přijmout realitu i přání vašeho bližního. Není to lehké, ale s dávkou rozumu a empatie se lze přes tento vnitřní konflikt přenést,“ soudí herečka, které dělal partnera v roli starého otce André Dussollier.

Generační rodinné vztahy vůbec vládnou řadě festivalových filmů. Tematizují je také americký film herce Seana Penna Flag Day (Den vlajky), Lingui o ovdovělé ženě v africkém Čadu, jež bojuje o čest své těhotné nezletilé dcery, nebo Tre piani (Tři piána) Nanniho Morettiho.