Jakousi svoji filmovou závěť, včetně rozčarování z americké společnosti, ale i naděje představil pětaosmdesátiletý Francis Ford Coppola ve své Megalopolis, jež běží v hlavní soutěži.

Ocitáme se v metropoli blízké New Yorku, kde o její budoucí podobu soupeří dva muži – ambiciózní a cynický starosta stranící byznysu, nečestným praktikám a korupci a osvícený architekt nosící v hlavě město květin, krásy a harmonie. De facto jde o jakýsi nový Řím, režisér ostatně přiznává inspiraci v antice (ale i třeba u Shakespeara), proto nesou hrdinové jména César a Cicero, řeč je o umírající říši a svou roli tu hrají sochy, bílé řízy nebo arény.

Zdroj: Youtube

Kulisy soupeření hlavních hrdinů pak tvoří jeden velký chaotický svět plný mrakodrapů, kasin, kabaretních čísel, drahých interiérů a šatů, bezduchých řečí, amerických symbolů svobody a peněz. Konají se zde demonstrace nespokojených davů a filmem provází voice-over Laurence Fishburna. Když Cicero zjistí, že dcera Julia je s jeho úhlavním nepřítelem, architektem Césarem, těhotná a plánuje s ním život, dostane zápas obou mužů nový impuls…

Coppolovo odcházení

Projekt, který režisér Apokalypsy a Kmotra chystal čtyřicet let, shrnuje mnohé, co tvůrce v posledních dekádách patrně prožíval a o čem přemýšlel. Dát tomu všemu nějaký tvar muselo být vyčerpávající. A do značné míry to Coppolu, jenž film – poté co jej žádné studio nezaštítilo - sám zafinancoval 120 miliony dolary, zradilo.

Člověk s lecčím souznívá a tuší, o co filmaři šlo. Občas se připomenou i některé Coppolovy opusy, při pohledu na bujaré šílení bez konce a řádu si nelze nevzpomenout například na Apokalypsu. Je toho ale příliš mnoho a celek stěží drží pohromadě, přesněji řečeno bortí se pod vahou autorovy objemné výpovědi. Té ostatně nepomáhají ani zastaralé vypravěčské postupy.

Furiosa měla v Cannes úspěch. Dostala šestiminutový potlesk:

Anna-Taylor Joy jako Furiosa
Šílený Max je zpět. Furiose tleskali v Cannes šest minut

Megalopolis je jakési Coppolovo „Odcházení“. Projekt hodný velkého respektu za to, že jej tvůrce dotáhl do konce. Sílu, kterou v roce 1979 zanechala v Cannes jeho Apokalypsa, už ale nemá.

Padlé matky

Zahraniční tvůrci vyprávějí v soutěži příběhy všeho druhu - mužů, kteří bilancují své životy (například Oh, Canada s Richardem Gerem), zajímavější a svěžejší jsou ale ženské story. Třeba dánsko-polský snímek Dívka s jehlicí (The Girl With the Needle), který se vrací do poválečné Kodaně roku 1919. V něm chudá dívka poté, co se vzdá svého novorozeněte, objevuje děsivé zákulisí domu, jehož majitelce dítě zanechala a jež údajně děti předává do bohatých rodin.

Zdroj: Youtube

Magnus von Horn přibližuje ve své černobílé tísnivé stylizaci těžké období po první světové válce a zároveň vznáší otázku: kdo je více vinen – žena, jež s novorozenci brutálně nakládá, nebo matky, které se jich vzdají? Excelují v něm Trine Dyrholmová a Victoria Carmen Sonne.

Zpívající drogový boss

Příběh z prostředí drogových kartelů přivezl devět let poté, co získal Zlatou palmu za Dheepan, francouzský filmař Jacques Audiard. Jeho Emilia Perez má další silné hrdinky (Zoe Saldana a Karla Sofía Gascón) a je – stejně jako její režisér - plná překvapení.

Mladou nevyužitou právničku kontaktuje Manitas, obávaný vůdce kartelu, a nabídne jí 12 milionů dolarů, když mu najde nejlepšího plastického chirurga, jenž ze zjizveného bosse udělá ženu. Je nabíledni, že změna pohlaví časem udělá nově zrozené Emilii ze života peklo, neboť minulost se zpravidla ozve, když to nejméně čekáte. Neboť jak praví chirurg, „duši nepředělám.“

Zdroj: Youtube

Audiard šel ale ještě dál. Udělal z drsné story v brutálních kulisách, v nichž se mimo jiné odkrývá i temná minulost tisícovek pohřešovaných Mexičanů, něco, co by vás nenapadlo v nejdivočejším snu: muzikál. A světě div se, funguje to.

Armand

A pak je tu Armand. Sžíravé školní drama, které přivezl na festival vnuk slavných filmových osobností Liv Ullmannové a Ingmara Bergmana. Geny se nezapřou. Čtyřiatřicetiletý Halfdan Ullmann Tøndel natočil film navazující na kořeny intimních severských dramat, které točil i jeho dědeček, přidal k nim ale i dávku černého humoru typickou třeba pro Thomase Vinterberga.

Armand (promítaný v sekci Jistý pohled) se točí kolem údajného sexuálního napadení mezi dvěma chlapci, které až do konce filmu neuvidíme. Zato jsme svědky gradujícího, místy trapného, místy mrazivého vyšetřování incidentu rodiči a učiteli, během nějž padají kostlivci ze skříní na obou stranách a především se ukazuje, že selhávají hlavně dospělí neschopní podobné situace řešit.

Zdroj: Youtube

Vynikající výkon v tomhle bizarním školním divadle podává jako jedna z matek Renate Reinsve. Zasloužila by cenu, ale jednu už z Cannes má, za snímek Nejhorší člověk na světě, který jsme viděli i u nás.

Navíc je tu letos k vidění hned několik strhujících ženských hereckých výkonů, mimo jiné z výše zmíněné Dívky s jehlicí nebo snímku Emilia Perez. V této kategorii to bude zřejmě vřava.