Filmový festival v Cannes má za sebou první tři dny. Během nich se o největší rozruch postaral komik a provokatér Sacha Baron Cohen, který se v rámci propagace filmu Diktátor projel na velbloudu po třídě Croisette. Do reklamy na tento film je „zabalena" fasáda nejluxusnějšího canneského hotelu Carlton. Diktátor ovšem nemá s oficiálním festivalovým programem nic společného, patří mezi stovky filmů, jejichž tvůrci využívají přítomnosti médií v Cannes k propagaci svých projektů.

Festivalová soutěž už má za sebou šest filmů, z nichž zatím nejvíce zaujalo drama Francouze Jacquese Audiarda nazvané De Rouille et d´os (Sněť a kost). Marion Cotillardová, kterou jsme naposled viděli po boku Owena Wilsona ve filmu Půlnoc v Paříži, tu hraje cvičitelku kosatek, kterou jeden z jejích svěřenců při nehodě připraví o nohy. Film sleduje zvláštní vztah, který se rodí mezi handicapovanou ženou a boxerem, který se živí ilegálními pouličními zápasy. Emocionálně silný film se začal rodit už v době, kdy režisér Audiard pracoval na svém předchozím filmu Prorok (před pár lety za něj v Cannes dostal Cenu poroty). „Chtěl jsem po filmu z vězeňského prostředí, kde jsou samí muži, natočit snímek s výraznou ženskou hrdinkou," řekl na tiskové konferenci režisér. Marion Cotillardová prý byla jeho první a jediná volba: „Bez ní by film nevznikl." Herečku, kterou proslavila role Edith Piaf, navlékl režisér během natáčení do zelených punčoch, aby pak mohl ze všech záběrů počítačově „vygumovat" její nohy. Pohled na život i ten milostný postižené ženy je tu velmi otevřený.

Polanského kotrmelce

Z nesoutěžních snímků se v Cannes představil například dokument o kontroverzním režisérovi Romanu Polanském. Snímek vznikl před třemi lety, kdy byl režisér zatčen ve Švýcarsku kvůli třicet let staré kauze sexu s nezletilou dívkou. Polanski musel zůstat v Curychu v domácím vězení, což byla příležitost, aby bilancoval svůj nesmírně pohnutý život. Ve snímku nazvaném prostě Roman Polanski: A Film Memoir velmi otevřeně komentuje všechny své životní kotrmelce.

Líčí, jak za války zažil bombardování Varšavy, jak utíkal z krakovského ghetta, jak ztratil část rodiny. Přes herecké a filmařské začátky se pak dostane k prvním úspěchům, které ho nasměrovaly do Hollywoodu. Velmi podrobně se film věnuje okolnostem smrti režisérovy manželky Sharon Tateové, která byla brutálně zavražděna, i sexuálnímu skandálu, kvůli němuž byl pak režisér zatčen. Otevřené a emocionální výpovědi Polanského doplňuje množství archivních záběrů a fotografií. Je to vcelku konvenčně koncipovaný dokument, což je dobře, protože tak silný příběh není třeba nijak přibarvovat. Polanski se v pondělí představí v Cannes osobně, aby tu uvedl restaurovanou verzi svého snímku Tess z roku 1978.

Darina Křivánková