Kde jsou časy, kdy nejdůležitější osobou během filmového natáčení byl režisér. Ne že by úplně ztratil vládu nad štábem i filmem. Ale pandemie vykonala své a hlavní slovo dnes má tzv. covidový maršál. Znají ho všichni, kteří v posledních měsících vstoupili plac.

Z ekologa na coviďáka

„Kontroluje testování herců a dalších pracovníků na place, dohlíží na ozón prostoru, kde se často chodí, i na to, aby vše klapalo a nestalo se, že na natáčení dorazí někdo s nákazou,“ vysvětluje Martin Jeřábek, student FAMU, který se často pohybuje na natáčení domácích i zahraničních produkcí. Jak říká, u jednoho z projektů pro HBO figurovalo na place až třicet lidí vyhrazených čistě pro covidový dohled.

A dodává kuriozitu: „Ještě loni v březnu byl na place vedle režiséra důležitý někdo úplně jiný – ekokoordinátor. Ten dohlížel na tříděný odpad a ekologické chování při natáčení, hlavně u cateringu, minimální spotřeba papíru a tak. Covid tenhle trend šmahem zrušil. Stejní koordinátoři teď pečují o maximální ochranu štábu, vrátily se plastové příbory a talíře, kelímky, svačiny se balí extra pro každého. Spotřebu nikdo neřeší.“

Cruisova sekce

Přísný protokol vládne i u koprodukčních projektů. „Itálie byla drsná. Měli jsme povinně stažené covidové aplikace a podle nich se jelo po celý čas natáčení. V závislosti na stav nákazy jsme museli měnit lokace, byl to adrenalin,“ líčí Jan Macola, který se před časem vrátil z Itálie, kde s režisérem Petrem Václavem dotáčel film o Josefu Myslivečkovi Il Boemo. „Všichni museli přijet s negativními testy z českých klinik a testovalo se i na place. Extra vyčleněný člověk ze štábu, zvaný maršál, hlídal všechno včetně zdravotní služby na místě. Opatření se lišila region od regionu - podle čísel nákazy. Jiné to bylo v Ligurii, na Sicílii nebo v Benátkách.“

K nezaplacení byla jedna výhoda - pandemie vylidnila Benátky, což filmařům poskytlo netušené možnosti. „Vidět Canale Grande prázdný a bez gondol, to se vám jen tak nepoštěstí. Našemu příběhu to atmosférou náramně prospělo a na práci byl klid,“ usmívá se Macola. „Ve stejný čas natáčel v Benátkách i štáb Toma Cruise další díl Mission Impossible. Občas jsme na sebe narazili a bylo to celkem výhodné, měli spoustu povolení. Tak jsme si dělali legraci, že jsme taková čtvrtá sekce Toma Cruise,“ říká na adresu toho, že se Václavův tým občas pracovně „svezl“ s Mission Impossible na dvou třech loďkách na kanálu.

Pokud jde o catering, Italové měli vše pod kontrolou. „Všude byl domluvený restaurační systém, necítili jsme v tomhle směru žádná nemilá omezení. Štáb se, kdekoli jsme byli, držel pohromadě a lidé se chovali disciplinovaně, takže nehrozilo, že by se někde venku někdo nakazil. Navzdory tomu jsme měli v Itálii větší pocit volnosti než u nás,“ říká Macola, jenž plánuje premiéru na říjen a do kin, o jiné variantě s režisérem neuvažují.

Provoz jako nikdy!

Dobré zprávy jdou i z druhé strany – od zahraničních produkcí natáčejících u nás. Jakkoli to může působit zvláštně, zažívají domácí produkce kooperující s nimi, vyložený boom. V tyto dny byste v našich lokacích zastihli například štáby filmů Bílý pták (White Bird), Oslo a třetí řadu seriálu Ponorka (Das Boot). „Po třech jarních měsících loňského uzavření hranic kvůli pandemii a celkovém ochromení filmového průmyslu jede nyní filmová produkce v Praze takovým tempem, jaké jsme dlouho nezažili,“ potvrzuje David Minkowski ze společnosti Stillking Films. „Registrujeme zvýšený zájem zahraničních štábů k nám přijet. Svět dostal extrémní chuť na nové filmy a seriály, jmenovitě to vnímáme ze strany internetových televizí jako Netflix, Amazon a Disney+. Těmto televizím narostla během pandemie výrazně divácká základna. Česká republika patřila vždy k oblíbeným destinacím a úspěšně v tom – navzdory covidu - pokračuje.

Podotýká také, že barrandovská bezpečnostní opatření patří k nejpřísnějším ve filmovém průmyslu. „Testujeme štáb i herce PCR testy třikrát pětkrát týdně, oddělujeme skupinky a aktivity, jež nemusí být nutně propojené, na place máme lékaře, virology a epidemiology, kteří dohlížejí na pohyb a radí nám. Utrácíme miliony na zabezpečení placu a zdraví každého pracovníka během natáčení. Snažíme se pracovat velmi efektivně a bezpečně i v této krizové situaci, která je momentálně v České republice.“

Prázdné hory, idyla

A do třetice – Češi v Čechách. Náměstí v Hostinném přetíná nekompromisní páska. Na jedné straně se tísní lidé s rouškami a mobily, jež natahují přes bariéru, aby urvali fotku známých herců, na druhé vyčkává početný průvod rovněž krytý rouškami. Kousek od něj, v podloubí stojí disciplinovaně malá skupinka. „Kdo to tam je?“ - „Plesl. A asi Javorský. “ - „A který to je?“ „No, jeden z nich…“ Místní natahují krky a pokoušejí se rozeznat pod rouškami tváře známých herců. „A kde je Hádek?“ „Ještě prý na hotelu, spí.“ - „Škoda,“ zesmutní jedna z dívek kontrolující ulovené záběry v mobilu.

„Akce!“ Průvod se vydává na pochod, černé kabáty a šaty prozrazují, že veselka se tu dnes točit nebude. Naopak. „Točíme pohřeb Bohumila Hanče,“ dosvědčuje režisér Tomáš Hodan, jenž na několika místech v Krkonoších natáčí scény pro film Poslední závod – tragický příběh Hanče a Vrbaty, jejichž životy vyhasly právě na krkonošských hřebenech při závodu roku 1913. Při zkušebních klapkách mají všichni roušky, až naostro si je mohou sundat. V komparsu je kolem dvě stě lidí, někteří si účast vybrali jako dárek za příspěvek do croundfoundingové kampaně na film, skoro polovinu tvoří místní hrdí na to, že účinkují ve filmu o jejich rodácích. Shlukují se u místního kulturního domu, jehož útroby se proměnily v jednu ze základen štábu.

I tady se přísně dodržují covidová opatření. „U každého štábu je to individuální, pro nás to vzhledem k několika početným komparsům a nájezdům lidí byl velký nárok na logistiku – abychom dokázali fyzicky oddělit různé skupiny a minimalizovali rizika,“ říká producent Ondřej Beránek. „Držíme v odstupech hlavní hereckou sestavu, lidi ve štábu a kompars. Na plac jdou až těsně před klapkou. Nosíme respirátory a testujeme úplně všechny. Vyhlásili jsme, že kdokoli vstoupí na plac, musí mít test. Což se týká i místních, kteří na náměstí, kde se točilo, mají své obchody. Je to velký nápor na produkci. Na druhou stranu – máme díky karanténě hory víc prázdné. Točili jsme horské scény na místech, kde běžně projíždějí davy na lyžích a stojí fronty, my měli volný prostor a mihlo se tam pár lidí za hodinu.“ Také tvůrci Posledního závodu pevně věří, že v únoru příštího roku už nabídnou obrazově působivý film divákům v kinech.