Víkend zpestřila i slovenská herečka Emília Vášáryová, jež tu uvedla film Marka Škopa Eva Nová a do Bratislavy si odvezla cenu Kristián. „Na odolnější ceny mám v domě na schodech speciální niku, kterou mi kdysi vyrobil manžel - tam ho dám. Jinak si ale oltáříčky svých úspěchů doma nebuduji," směje se herečka.

Postavu zestárlé herečky, jež se snaží vrátit po odchodu z protialkoholní léčebny do života a ke své rodině, si chválí. „Je z rodu rolí, na které jsem měla poslední dobu štěstí – silné, dramatické figury, které mají něco odžito. Jako třeba Violet v divadelní hře Tracyho Lettse, kterou jsme v Bratislavě hráli pod názvem August v Oklahomě, u vás se myslím hrála jako Srpen v zemi Indiánů. Stejnou postavu hrála ve filmu skvěle Meryl Streepová," říká. „Od napsání scénáře k Evě Nové uplynulo několik let, složitě se sháněly peníze, natáčení bylo vyčerpávající, na čas jsme je museli stopnout, protože jsem měla hodně práce v divadle a byla jsem unavená, ale snad se to pozitivně promítlo i na plátno." A zdůrazňuje, že herectví, o němž film také vypráví, je jedna z nejtěžších profesí, kdy je člověk jednou nahoře, jindy dole. „Máte rok, kdy chodí řada nabídek, a pak čtyři roky nic. Samé propady, zazáříte v seriálu a o pět let později po vás pes neštěkne. Chce to sílu tohle vydržet," vypočítává herečka.

Ne každý krizi ustojí. A pak je, podobně jako ve filmu, jen malý krok třeba k lahvi tvrdého. „Sama jsem nikdy nepila, ale znám tragické případy kolegů, kteří nedopadli dobře," přisvědčuje. „A nemusí jít jen o alkohol, i závislost na lécích vás může vyřadit, jak režisér zaregistruje, že ztrácíte paměť, je konec." Sama prý tohle čekání na roli ale neprožívala. Ostatně, na nedostatek rolí si stěžovat nemusela, kromě divadla hrála ve slovenských i českých filmech. „Dnešní mladí jsou na tom hůř," míní Emília. „Skončí školu a jsou často bez příležitosti, vyhledávají seriály – a já jim to nemám za zlé, každá škola před kamerou je dobrá."

Herec Daniel Brühl vystoupil 20. března v Praze na tiskové konferenci, která se konala v rámci 23. ročníku mezinárodního filmového festivalu Febiofest.Ani Daniel Brühl, kterého proslavila role Nikiho Laudy ve filmu Rivalové, nemá o práci nouzi. Mluví čtyřmi jazyky a díky německému snímku Good Bye, Lenin!, kterým na sebe v roce 2003 upozornil, se vyhoupl na pozici herce, obsazovaného i v hollywoodských produkcích, mj. ve snímku o Julianu Asangeovi WikiLeaks nebo Tarantinových Hanebných panchartech.

„Nemám ve zvyku setkávat se s lidmi, které hraji. Ale v případě Nikiho Laudy to byla nutnost," připomíná slavnou roli v Rivalech, kteří se stali nejlepším filmem fanoušků CSFD roku 2013 a proto od nich dostal v rámci tiskové konference malou plaketu. „Niki mi byl tak vzdálený, že i když jsem načetl různé články, jeho biografii a dokonce jsem si udělal zkoušky na Formuli 1, měl jsem stále nezodpovězené otázky. Scénář Petera Morgana byl jeden z nejlepších, jaké jsem kdy držel v ruce. A film dopadl ještě lépe. Přesto jsem se hrozně bál, protože Rakušané nás nemají moc rádi a když jako Němec hrajete takovouto rakouskou sportovní ikonu, je to závazek. Byl jsem moc šťastný, když mi po premiéře řekl, že se mu líbilo, jak jsem ho hrál. To byla nesmírná úleva, protože jinak bych se asi už nikdy v Rakousku nemohl objevit," zažertoval herec.

Připomněl také, že v začátcích byl přesvědčen, že časem bude vnímat svou profesi jako rutinu. „Teď je mi sedmatřicet a je to ještě horší, cítím vůči své práci velkou odpovědnost a pokoru," svěřil se herec, kterého na festivalu můžeme vidět i ve filmech Kolonie, Občanská výchova a Velký sen.

Na festivalu mají letos silné zastoupení domácí filmaři, včera se tu představil koprodukční remake slavného Kachyňova dramatu Ucho v režii Ivo Trajkova, dnes uvidíme animované Smrtelné historky Jana Bubeníčka.