Loni Godardův fenomén připomněl v Cannes hraný snímek o něm Redoubtable, týkal se ale 60. let. Režisérovy novinky z poslední doby se u Francouzů stále těší pozornosti, nicméně jde už jen o formální experimenty a obtížně čitelné výpovědi. Jestli dnes něčím Godard překvapuje, pak osobními libůstkami.

Do Cannes na sobotní premiéru svého filmu Kniha fantazie (Le livre d'image) nedorazil, s médii komunikoval ze švýcarského domova skrze Face Time. Telefon s jeho tváří držel během tiskovky producent a kameraman filmu Fabrice Aragno a novináři mu kladli dotazy touto bizarní cestou.

„Obrazy a slova. Jako špatný sen psaný do bouřlivé noci. Pohledem západních očí. Přišli jsme o ráj. Je tu válka.“ Tolik pro představu ze strohé synopse jeho filmu, koláže složené z archivních klipů, dotáček a úryvků převážně z thrillerových snímků jako Čelisti, Vertigo a dalších se zjevným záměrem šokovat násilím. Film ale řadu diváků spíše mátl. Ostatně režisér filmu Redoubtable Michel Hazanavicius, jenž stejně jako Jean-Luc nemá daleko k provokacím, tu loni trefně poznamenal: „Upřímně většině lidí je dnes Godard ukradený…“

Kristen Stewartová, Ava Duvernayová, Cate Blanchettová, Lea Seydouxová a Khadja Ninová
Ženy, hasiči a donquijotský boj. To je festival v Cannes

Ženy před i za kamerou

Letošní festivalový trend zdůrazňovat význam žen za kamerou a pochopitelně i před ní, se odráží také ve výběru filmů. Trochu tu už ale organizátoři tlačí na pilu. Jestli podlehnou dojmu, že je třeba se řídit kvótami, obrátí se to proti nim.

V hlavní soutěži se o víkendu sešly hned tři filmy na ženské téma a od žen (další se objevily v sekci Un certain regard). Eva Husson dovezla ve filmu Dcery slunce (Les filles du soleil) doslova celý batalion žen kurdských bojovnic za svobodu svou i své země. Inspirovala ji skutečná 15měsíční bitva o město Sindžár na jihu Iráku a Sýrie, kde vzaly válku do svých rukou ženy.

„Oni nás znásilňují, my je zabíjíme,“ znělo jejich bojové motto. A brutalita na plátně dokazuje, že ani filmařky se s bojovou explicitou nepářou.

POCTA. Mladý tým filmu Leto vzdal vězněnému Kirillu Serebrennikovi symbolický hold na červeném koberci cedulí s jeho jménem.
Festival v Cannes: Don Quijote má zelenou, Serebrennikov domácí vězení

Také íránský tvůrce Jafar Panahí přivádí ve snímku Tři tváře na scénu ženy. Hlavní hrdinkou je slavná televizní herečka, kterou šokuje videonahrávka venkovské dívky, jež ji žádá o pomoc, načež se oběsí. Během cesty do horské vesničky a poté na místě je konfrontována s tvrdou realitou zdejších obyčejů, ženského údělu, ale i pohostinnosti.

Snímek s viditelně inscenovaným národním svérázem a kontrastem mezi životem žen ve městě a na venkově měl obdobnou prezentaci jako ruské Léto. Jeho tvůrce na festivalu chyběl. Také Panahí je doma v nemilosti a má 20letý zákaz natáčení.

Režisér Miloš Forman
Ve francouzském Cannes začal filmový festival. Uctil Miloše Formana

Na severozápadě země nedaleko tureckých hranic se mu přesto podařilo natočit tento snímek, kde většina obsazených hraje sama sebe. Včetně hlavní herečky Behnaz Jafari a samotného režiséra, jehož výkon bohužel nepatří k nejsilnějším.

Soutěžní film představila včera i Alice Rohrwacher, sestra známé herečky Alby Rohrwacher, kterou jsme mohli potkat před pár lety v Praze na Febiofestu. Její Lazzaro felice (překládaný anglicky Šťastný jako Lazar) o vztahu dvou sociálně nesourodých mužů je jakýmsi teskným útržkem ze starých časů v moderní době.

Svět knihy. Ilustrační foto.
Skončil Svět knihy Praha, akce překonala rekordní návštěvnost

Česká nová vlna

Nejen francouzská, ale i česká nová vlna má letos svůj odlesk v Cannes. V rámci prestižní sekce Cannes Classics se včera představily restaurované Démanty noci, černobílý snímek Jana Němce.

Syrově líčený útěk dvou mladíků z transportu natočil režisér v roce 1964 podle povídky Arnošta Lustiga. Ocitl se vskutku ve vybrané společnosti, vedle filmů 2001: Vesmírná Odyssea, Byt, Magická hlubina, Vojna a mír či Řidič slečny Daisy. V červenci jej uvidí i čeští diváci v Karlových Varech.

Studená válka. Joanna Kulig a Tomasz Kot jako Zula a Kaczmarek v černobílé baladě o smutných milencích.
Love story drcená železnou oponou. A arabské dveře dokořán. I to je Cannes