Za týden vstoupí do kin film Její tělo natočený na motivy skutečných událostí. Nadějná skokanka do vody začne své tělo po úrazu nabízet v pornoprůmyslu. Hrajete její sestru, která ji kvůli tomu odsoudí. Reagovala byste stejně, kdyby s něčím takovým přišla vaše vlastní sestra?
Ne, nechtěla bych blízkého člověka soudit za jeho rozhodnutí. Nevím, jak bych reagovala, kdyby za mnou sestra přišla, že točí porno. Asi bych ho nechtěla vidět. Ale určitě by mě nenapadlo ji vyškrtnout ze života. Je dospělá a ví, co dělá. U některých lidí je to navíc cosi jako nutkání. Před natáčením jsem objevila v jednom podcastu rozhovor s naší úspěšnou pornoherečkou Stacy Cruz. Mluvila o tom, že díky regresivní terapii plně přijala, že ji tohle povolání volá. Jen si to nechtěla přiznat, nebo to spíš leželo někde v jejím podvědomí. A řekla si, že navzdory mínění její rodiny půjde za tím, co ji volá.

Neuvěřitelný příběh skokanky Andrey Absolonové inspiroval filmaře:

Co k tomu podle vás lidi z porna táhne? Jsou za tím extrémní sklony k exhibici, nebo jen solidní výdělek?
Možná. Nebo je někomu milejší odhalovat radši tělo než nitro. Předpokládám, že pornoherci jsou v blízkém kontaktu se svou sexualitou a líbí se jim, že s ní mohou tímto způsobem ven. Těžko říct. Třeba si realizují nějaké skryté tužby, možná jim dělá dobře, že mají nad někým moc – uspokojením potřeb druhého, za které se třeba stydí. Zajímalo by mě, co probíhá sexworkerům a lidem v pornoprůmyslu hlavou i v duši.

Vaše cesta by to asi nebyla, předpokládám. Intimní scény nepatří u většiny hereček k oblíbeným.
Je to tak. Natočila jsem jich několik, ale pokaždé jsem se cítila nepříjemně a strašilo mě to dlouho dopředu. Shodou okolností mě další takové natáčení čeká. Dotkne se pornoprůmyslu. Budu točit s Janem Vejnarem. Mihla jsem se v jeho filmu Přišla v noci, který natočil s Tomášem Pavlíčkem, a moc dobře se mi s ním spolupracovalo. Během natáčení bude na place intimní koordinátorka.

| Video: Youtube

Jak vypadá taková intimní koordinace při natáčení?
Dostane scénář, najde intimní obrazy, sejde se s režisérem, aby dostala jasnou představu, co přesně chce ve scénách mít a jak si je představuje. Pak se sejde s herci, proberou, co je pro ně ve scénáři v pořádku a co ne. Scénu nazkouší jako choreografii, v šatech. V den natáčení s herci znovu konzultuje, jestli vnímají inkriminované obrazy stejně jako před tím a jestli to, na čem se domluvili, necítí už příliš za hranou komfortu.

Z filmu Její tělo:

Fotogalerie: Odvážný film Její tělo

A když řeknou, že cítí? Musí se upravit scénář?
Ano, ale je to vždycky otázka diskuze. Pak se taková koordinátorka postará o to, aby nebylo nepříjemně i lidem na place, aby se nedělo nic mimo předem danou domluvu. Řekne kostymérům, jaké mají vybrat spodní prádlo nebo jiné pomůcky na zakrytí intimních partií. Nejde jen o erotické scény, ale třeba i o scénu vyšetření postavy u doktora, nebo kontaktní scény s dětmi.

To musí být pro režiséra i film samotný docela velké limity…
Koordinátor není dráb, dává tvůrcům svobodu tím, že se nastaví hranice a nedojde při další práci k nedorozuměním. Jsem ráda, že tenhle citlivý přístup ze zahraničí dorazil i k nám.

close S Natalií Germani v roli hlavní hrdinky Andrey info Zdroj: se svolením Bontonfilmu zoom_in S Natalií Germani v roli hlavní hrdinky Andrey

Při natáčení filmu Její tělo jste si skočila také ze skokanského můstku. Jaký byl váš rekord?
Sedm metrů. Víc jsem nedala. Už jen stát tam nahoře a dívat se dolů je o strach. Ještě horší byla scéna s trampolínou, na níž se skokanky běžně učí skoky. Já měla udělat v rámci natáčení salto, trénovala jsem a zlepšovala se. Ale pak jsem se jednou dost rozsekala. Nic se mi nestalo, ale dostala jsem strach a už jsem na ni nevstoupila. Nahradili mě dublem. Natáčela jsem v té době pokračování seriálu Kukačky, nebylo by ode mě zodpovědné se zranit.

Kukačky vám vnesly do života i kariéry velkou smršť, že? Popularitu, nové role, zájem lidí na ulicích, dopisy diváků. Zažila jste od té doby nějaký podobný náraz s jinou rolí?
Kukačky, respektive první série, byly mimořádné a já se dostala v kariéře dál. Hned potom přišlo Podezření o zdravotní sestře, jež je obviněna z usmrcení pacientky. Štěpán Hulík napsal špičkový scénář a Michal Blaško to skvěle natočil, měli jsme světovou premiéru na Berlinale, divácká odezva byla nádherná. Potkala jsem na tomto projektu lidi, kteří jsou teď moji přátelé. Oba projekty mi pomohly k větší sebejistotě.

Film Její tělo odhaluje životní příběh nadané sportovkyně a pozdější pornoherečky Andrey Absolonové. Tu si zahrála slovenská herečka Natália Germáni:

Umíte na nabídky říkat ne?
Myslím, že ano. Když jsem dala před časem výpověď ve svém prvním angažmá ve Švandově divadle, zjistila jsem, jak je příjemné dovolit si takový krok. Došlo mi, že nedokážu dělat všechno se stejným nasazením, že musím dostat do života větší rovnováhu a pocit svobody. Když se mi nějaká práce podařila, měla jsem radost, když naopak něco vybouchlo, byla jsem strašně nešťastná. Teď jsem nějak etablovaná a mohu se rozhodovat o tom, co mě zajímá a čemu chci věnovat svůj čas. Neumím se řídit heslem: Hele, cink, tady si vydělám. Potřebuju, aby mi to, co dělám, dávalo smysl. Třeba to za pár let bude jinak. Ale - ano umím věci odmítat.

Co jste odmítla naposledy?
Jednu hlavní roli v seriálu, moc hezkou. Vím, že to bude velký projekt. Ale znamenalo to pracovat znovu s produkcí, s níž se mi v minulosti špatně dělalo. A už to nechci opakovat. Ale jmenovat je nebudu.

close info Zdroj: se svolením Bontonfilmu zoom_in Denisa Barešová ve filmu Její tělo.

Dnešní svět je o sebeprezentaci. Umíte sama sebe prodávat, třeba na sítích?
Nemám moc tu potřebu. A nikdo to po mně naštěstí nechce. Není to nutné, práci mám. Vlastně i když jsem ji neměla, sociální sítě jsem v tomhle směru nevyužívala.

Jinak se na nich pohybujete bez problémů?
Dvanáct let mám Instagram a pořád ho beru jako místo, kde jsou primárně moji kamarádi. Moje kariéra vznikla bez toho, aniž bych se prezentovala tímhle způsobem. Když mi nabízeli, abych byla na titulce čísla magazínu Elle, které vychází ke karlovarskému festivalu, hrozně jsem řešila, že nemám v aktuálním roce žádný film a proč bych tam měla být. Někdy to totiž podprahově vytvoří iluzi, že o práci nemáte nouzi, jste vidět v časopise a na instagramech módních časopisů, ale pravda je třeba taková, že jste už nepříjemně dlouho netočili. Chápu, proč se to dělá, je to forma zviditelnění. Je lichotivé vidět se na titulce. Já jsem rok netočila a nakonec jsem na to focení stejně šla!

Mezi sportem a pornem, v online chatech a především ve složitých vztazích. Takové životy vedou hrdinové nových českých filmů:

Ve filmu si vybíráte, z prvního angažmá jste odešla. Co vás vedlo k tomu, že jste před pár měsíci kývla na stálou smlouvu v Národním divadle?
Volnou nohu jsem pro sebe a svůj dobrý pocit vždycky vnímala jako lepší variantu. Ale dostala jsem už dřív v Národním nabídku hostování v inscenaci Nebezpečné známosti a cítila jsem se tam dobře, moc fajn se mi pracovalo s režijní dvojicí Skutr, která teď vede činohru. Tak jsem se rozhodla, že nabídku k angažmá přijmu. A zatím nelituju.

Na prknech Národního divadla jste ale stála už jako malá. Hrála jste Adélku ve hře Babička. Nepletu se?
Je to tak. To mi bylo asi jedenáct. Byla jsem v Dismanově rozhlasovém dětském souboru a díky tomu jsem se dostala na konkurz do Pitínského Babičky. A vybrali mě.

Slyšet potlesk z tak mocného, několikapatrového hlediště musela být síla. Vybavuje se vám ten úplně první?
Ano. Ale intenzivněji jsem vnímala to, že někteří lidé během potlesku odcházeli. To mi zůstalo dodnes. Je to nepříjemný pocit, vždycky mi to sáhne na ego. I když si říkám, že třeba někomu jede vlak domů a musí odejít dřív, nebo se mu to prostě nelíbilo a i to je v pořádku. Ale stejně, mini záchvěv nekomfortu mnou vždycky projede.

close Denisa Barešová na civilním snímku info Zdroj: Deník/Martin Divíšek zoom_in Denisa Barešová na civilním snímku

Ještě platí jako dřív, že je velkou ctí hrát v Národním divadle? Leckdo z vašich kolegů odcházel v uplynulých letech i zklamán, mimo jiné proto, že v tak velkém souboru si herci tolik nezahrají.
Myslím, že mezi třetím a čtvrtým ročníkem má většina z nás už přibližně jasno, jaké divadlo chce dělat a s jakým režisérem se setkat, zda si můžete vybírat, je jiná věc. Pro mnohé může být tahle scéna i dnes opravdu meta, byť jen dosáhnout jí tím, že tam budou aspoň jednou stát. Protože je to prostě magic! Ale já to tak nevnímala. Spíš jsem si říkala, že začít na tak velkém jevišti může být hodně ošemetné. Pro někoho je lepší vyhrát se na menší scéně. A to jsem udělala.

Vaším koníčkem je prý pečení. Na jaký svůj kulinářský kousek jste z poslední doby nejvíc pyšná?
Peču ráda, těší mě dělat dobrotami radost sobě i druhým lidem. I když na to teď nemám moc čas. Nedávno jsem před divadelní zkouškou zadělala na vánočku a nestihla ji upéct. Kynula dvacet čtyři hodin v chladu. A když jsem ji pak upekla, byla výborná! V divadle měla velký úspěch.