Sbor národní bezpečnosti se 15. června 1991 změnil na Policii České republiky. Vznikl nový ozbrojený policejní sbor s působností na celém území republiky. Počátkem roku 1993 dostali policisté nové uniformy. Olivově zelené vyměnili za tmavomodré. „Ale pro kriminálku změna moc nového ve stylu práce nepřinesla. Ba právě naopak. Počet násilných trestných činů stále rostl a pachatelé stupňovali brutalitu,“ popisuje Matoušek.

Hrob Františka Mrázka
Devadesátky oživily slavné kauzy. Jak skončil Mrázek či aktéři orlických vražd

Tento text vydává Deník v souvislosti s vysíláním seriálu České televize Devadesátky. Je součástí série článků, které vydáváme vždy v neděli odpoledne.

Na webech denik.cz se můžete těšit na souhrn nejvýznamnějších kauz devadesátých let v regionech, rozhovory s vyšetřovateli i investigativními novináři, ale také herci či tvůrci seriálu.

V lednu 1993 vznikla Zásahová jednotka rychlého nasazení (po roce přejmenovaná na Útvar rychlého nasazení) určená k boji proti terorismu a k zákrokům proti nebezpečným pachatelům závažných trestných činů. „Nebezpečné pachatele jsme již nemuseli zatýkat sami a zásahovka, speciálně vyzbrojená, odváděla profesionální výkony,“ píše.

V tu dobu byl Matoušek přeložen na první oddělení odboru obecné kriminality na krajském ředitelství Jihomoravského kraje. Na oddělení vražd, za svým staronovým kolegou Šimečkem. „Povýšil jsem do hodnosti majora a konečně jako můj filmový hrdina Colombo jsem jezdil na vraždy v rámci celého tehdejšího Jihomoravského kraje.“

V kraji rapidně stoupl počet vražd a pokusů o vraždu. „Opravdu jsem netušil, že další roky bude jejich počet ještě přibývat. Kromě uvolněné celospolečenské morálky k tomu podle mě přispělo i zrušení trestu smrti a následné amnestie,“ míní a pokračuje: „Pracovní doba se nám často protáhla na deset až dvanáct hodin, neboť cestování zpět ze vzdálených okresů zabralo hodinu i více. Velkou výhodou na novém pracovišti bylo, že s námi jezdili v policejní šedé volze služební řidiči, kteří nás vždycky zavezli, kam jsme potřebovali. Při nočních zpátečních cestách jsem se nemusel věnovat řízení auta, a ještě přemýšlet nad případem, zda jsme všechno naplánovali správně. Kolikrát jsem si stačil ve služebním autě i trochu zdřímnout. Jirka Paták nebo Miloš Vodička nás zavezli domů na pár hodin se vyspat a ráno jsme frčeli opět do práce. Byla to asi jediná výhoda proti detektivu Colombovi, který jezdil v malém Pegueotu 403, zatímco my jsme se v prostorné služební volze na delších štrekách mohli vyspat.“

Vražda vrátného v Brestavu

V polovině roku 1993 měli Matoušek s majorem Šimečkem rozpracováno sedm případů vražd a další kauzy se během roku hrnuly. „Na okresních ředitelstvích policie sloužilo dost operativců, kteří se s elánem pouštěli s námi do vyšetřování vražd, a dařilo se nám společnými silami případy objasňovat. Dost nám dala zabrat vražda pracovníka civilní bezpečnostní služby, na jejímž objasnění měli velký podíl policisté z Prostějova. Stalo se to 7. července 1993. Šlo o vražda vrátného v Prostějově. Pachatelé Oldřich Jadrný se koncem června 1993 dostal do finančních problémů a řešil s kolegou Petrem Novotným, kde peníze získat. Petr Novotný si vzpomněl, že když pracoval v podniku Brestav, v kanceláři byl drahý počítač za sto tisíc korun a další cenné věci. V podniku, kde hlídal v noci jen vrátný, se dobře vyznal a přesvědčil ho, že není problém tam ukrást věci, které se dají dobře prodat, popisuje kriminalista.

A předkládá i výpověď Jadrného: „Vrátný vyšel ven, já jsem ho uhodil obuškem do hlavy, ale on zvedl ruce a začal se bránit. Prali jsme se. On mě povalil na zem. Já jsem si při pádu roztrhl kalhoty a odřel koleno. Postavil jsem se, ale on taky a chytil mě pod krkem. Vytáhl jsem dýku a bodl ho do břicha. Vůbec nereagoval, jako by nebyl člověk. Stále mě držel a nechtěl pustit, tak jsem ho bodal dál. Šel k zemi, ale v pokleku vytáhl pistoli, natáhl ji, slyšel jsem cvaknutí, ale nedošlo k výstřelu. Třikrát jsem ho uhodil obuškem, aby pustil pistoli. Pistoli jsem mu vykroutil z ruky a schoval do kapsy. Vrátný upadl na zem a zůstal ležet. Na vrátnici jsem vzal klíče a otevřel bránu Petrovi. Prohledali jsme kanceláře a sebrali pouze fax a psací stroj.“ V lednu 1994 byli oba odsouzeni na čtrnáct let vězení.

Devadesátky, kriminální seriál České televize.
Devadesátky bez příkras. Seriál z pera policajta ukazuje expanzi zločinu

Po revolučních listopadových dnech v roce 1989 došlo k výraznému zvýšení zločinnosti, přesto ale střelba na ulici ve městech nebyla běžnou záležitostí. „Dodneška si živě pamatuji na složité vyšetřování dvojnásobné vraždy v Brně, jejíž objasnění dalo nám všem pořádně zabrat. Dva dny před Štědrým dnem roku 1993 jsem dorazil kolem šesté hodiny večer domů. Právě když jsem večeřel, zazvonil telefon. Zvedl jsem ho a z druhého strany na mě major Brabec houkl: Mates, máte fal, dvojnásobnou vraždu, musíš dojet, tak dělej, major Flek se šéfem prvního odboru Jelínkem tě za chvíli vyzvednou před barákem!“

Vrahem byl jistý Kamil Staník, který k tomu řekl: „Dělal jsem u Gajarského i Novotného ochranku za pár korun. Dobře jsem věděl o všem, co dělají, kam chodí a kolik jim to hodilo. Rovněž vím, že směňují valuty a topí se v penězích, a já byl stále švorc. Gajarského jsem tři dny před vraždou zaslechl v prodejně Starožitnictví v kanceláři hovořit s nějakým mužem, kterému říkal: …on všechno ví o našich kšeftech a bylo by dobré se ho zbavit. Měl jsem za to, že mluví o mně, neboť jsem byl v prodejně před pultem sám. Za to, a protože mě tak mizerně platil, jsem se rozhodl ho zlikvidovat a zároveň získat peníze.“ Kamil Staník byl odsouzen na třiadvacet let.