Od Wima Wenderse známe fascinující snímky Paříž, Texas, Nebe nad Berlínem nebo Americký přítel, kterým dal osobitost i náladu ráz konkrétních míst a měst. Ani Dokonalé dny (Japonsko/Německo) nejsou výjimkou – odehrávají se pro změnu v Tokiu, městě plném mrakodrapů a byznysu, ale také tichých, zelených, meditativních míst.

Málomluvný, stárnoucí hrdina Hirajama tráví dny v Tokiu v obyčejném, pevném režimu. Brzo ráno vstane, otevře okno a nechá tvář prozářit sluncem, nastartuje dodávku a jede do práce, cestou poslouchá hity z 60tek a 70tek, v práci důkladně čistí veřejné toalety. V pauze poobědvá v blízkém parku, dívá se do korun stromů a zase se vrátí do práce. Pak odjede domů, před spaním přečte pár stránek knihy a jde spát.

Zdroj: Youtube

Tak to jde den co den, pije stejnou kávu, chodí do stejného podniku, pravidelný koloběh mu zpestřují jen epizodní setkání s návštěvníky toalet a občasná interakce s nimi. A útržky všedních okamžiků, které Hirajama zachycuje na svůj analogový fotoaparát. Zdálo by se, že vede rutinní, mezi toaletami skoro nedůstojný život. Hirajama je ale zjevně šťastný a vyrovnaný muž.

Působí jako by žil mimo čas, jen současným okamžikem. Pouze skrze několik lidí, kteří postupně vstoupí do jeho zaběhlého každodenního řádu, se dozvídáme cosi víc o jeho minulosti a pohnutkách.

Očista toalety, očista duše

Představit moderní tepající Tokio prostřednictvím uklízeče toalet byl od Wenderse originání nápad. Přitom se zrodil z docela jiného záměru. Když se jel režisér podívat po pandemii do Japonska na Tokio Toilet Project, v němž různí architekti dali sedmnácti veřejným záchodkům originální design, okouzlilo jej, jak důkladně a se vší úctou k místu Japonci své toalety čistí.

Roman Kodet působil jako odborný konzultant seriálu Šógun:

Český historik Roman Kodet působil jako odborný konzultant seriálu Šógun, který je k vidění na Disney+
Čech, který se podílel na seriálu Šógun: Chování postav odpovídá realitě

Po covidových letech brali svou službu občanům mimořádně pečlivě, městské toalety tu jsou ostatně odjakživa jakýmsi fenoménem – sofistikovaným servisem nabízejícím kromě oplachu třeba i hudbu nebo masáž. Ty nejmodernější mají průhledné stěny, které se po vstupu dovnitř zabarví.

Wenders dostal původně nabídku natočit o projektu dokument. Lidé kolem toalet i fenomén dokonalé očisty jej ale natolik okouzlili, že přišel s jiným nápadem. Prožíval zjitřený čas, kdy – jak sám v jednom z rozhovorů řekl – vnímal proměny v chování lidí, kteří přehodnocovali své priority, a doufal, že po pandemii to tak zůstane. To se, jak sám později hořce konstatoval, nestalo.

Jen občas vnese do Hirajamova denního klidu někdo menší chaos…Zdroj: se svolením Aerofilms

Zato vznikl scénář k Dokonalým dnům, který režisér napsal s japonským kolegou Takumou Takasakim a který je odrazem toho, co se v jeho hlavě tehdy odehrávalo.

Komorebi

Odráží minimalistický životní způsob, díky němuž může být člověk více ponořen do sebe a zároveň více vnímat své okolí. Spočívá v prosté rutině, jež – pokud ji přijmete – vnese do vaší duše klid. Nejde přitom o otrocké naplňování konkrétních úkonů, nýbrž o schopnost radovat se z maličkostí. Třeba z toho, že vykonáváte užitečnou práci, posloucháte Ninu Simone nebo se těšíte pohledem do slunce ve větvích stromů.

Mimochodem právě efekt probleskování světla v jejich listech, pro nějž mají Japonci slovo „komorebi“, dal původně filmu název. Když ale Wenders hledal pro svého hrdinu hudební skladby, jež bude v autě poslouchat, našel i Perfect Day od Lou Reeda. A když si píseň poslechl, staly se z filmu Perfect Days. Jeho podstatu vystihuje skladba opravdu přiléhavě. Momenty se světlem v parku samozřejmě zůstaly a patří na plátně k jedněm z nejkrásnějších. Režisérův letitý kameraman Franz Lustig odvedl skvělou práci.

Chystáte se do kina? Podívejte se, co nabízejí v dubnu:

Krotitelé duchů se vracejí. S hrozbou Říše ledu
Program kin v dubnu: Dorazí další Krotitelé duchů či znepokojivé filmové příběhy

Dokonalé dny jsou v nejlepším slova smyslu subtilním filmem, v němž si Wenders vystačil s málem - minimum dialogů, obraz, ticho a proměnlivá nálada. Ale také humor, byť velmi jemný, plynoucí z reality všedních dnů. Když Hirajama odloží v baru knihu, kterou čte, číšník obdivně prohlásí: „Tedy, vy jste intelektuál!“ „Neřekl bych,“ vyvede ho z omylu uklízeč. Hirajama v sobě zjevně nosí i odpověď na to, proč se stal uklízečem, divák ji ale nezná. Jen částečně ji odkryje drobná epizoda se sestrou, jež si k němu přijede pro rebelující dceru - v přepychovém voze a outfitu.

Rutinou proti chaosu

Ten, kdo dává filmu zásadní tón, je Kódži Jakušo, respektovaný osmašedesátiletý herec, který působí, jako by se v těle Hirajamy už narodil. Hraje ho s velkým porozuměním, s úspornou mimikou a letmými, vědoucími úsměvy muže, který už má vše v sobě srovnané. A pozvolna na nás z plátna přenáší zvláštní klid vyzařující z nitra postavy. Za svůj minimalistický, harmonizující výkon ostatně vyhrál na festivalu v Cannes cenu za nejlepšího herce.

Není to typ filmu, který se odvíjí svižně. Jeho kouzlo a klid se rodí z pozvolného plynutí obrazů, nálad a skrovných replik. A také z hudby – jež podobně jako kamera jde v duchu dané nálady a dokresluje promyšleně hrdinovy „dokonalé dny“. A že je tedy co poslouchat: od Velvet Underground a The Animals přes Patti Smith a Ninu Simone až po onen Perfect Day Lou Reeda.

Hirajamův každodenní večerní rituál (Kódži Jakušo)Zdroj: se svolením Aerofilms

I když člověk žije sám, skromně a možná se stíny hluboko v duši, může ve své existenci nalézt smysl a radost. Rutinou jít proti chaosu. Wim Wenders ji nabízí jako jeden z klíčů. Můžete s ním souhlasit - nebo také ne. Záleží na vás.

Hodnocení Deníku: 85 procent