Režisér Jan Šikl zabývající se sběrem archivů ji teď až nepříjemně připomíná v pozoruhodném dokumentu Rekonstrukce okupace. Film se představil v sobotu, symbolicky 21. srpna, na karlovarském festivalu. Do kin vstoupí o dva dny později.

Michael Caine
Zátopek doběhl do cíle. Na karlovarském festivalu mu tleskal i Michael Caine

Je to dobrý film. Veselo z něj ale není. Režisér k němu sbíral materiál tři roky, poté, co zveřejnil výzvu, aby se přihlásili pamětníci s jakoukoli vzpomínkou či natočenými záběry z dramatických srpnových dnů. Do střižny doputovaly stovky krabic a filmových kotoučů, jež léta ležely pod prachem půd a trezorů, mnozí majitelé dorazili osobně, jiní zanechali svá svědectví o bolestné době anonymně.

Až člověk žasne, jak vynalézaví byli. Natáčeli ze střešních vikýřů, komínů, zastřených oken, ze zahrad. Ti, kteří souhlasili, poskytli k cenným archivům i svůj komentář, jakkoli převážně bolestný.

Krušná konfrontace 

Konfrontace je to krušná. Je na co se dívat a co poslouchat, dál nezbývá než mlčet. Mrtvá slepice zavěšená na stromě se vzkazem: radši smrt než vejce pro vás, natáčení tanku až do chvíle, než přiletí kulka, těla zakrytá zkrvaveným ubrusem či praporem, vyděšené děti, česká vlajka na hornické haldě, pamětnice plačící i po letech nad záběry na jméno zastřeleného žáka.

Myši patří do nebe
Přátelství je výjimečné, vzkazují myši z nebe. Nový film autoři plánovali roky

„Máma mě chytla za ruku a držela mi ji týden!“, vzpomíná žena. Našly se i armádní záběry, které historici považovali za ztracené. Zaskočení i suroví Rusové, všudypřítomné rozčilení, vztek i pláč.

„Na co jsme teda byli na vojně?“ připomínají muži šok z toho, že marně čekali na příkaz k boji. Jedni kroutí hlavou, jak se mohlo střílet na lidi po válce, jiní litují, že „jsme to neudělali jako v Maďarsku.“ S dojetím se vzpomíná na semknutí lidí a kratičký vzdor, ale také zazní: „Chybí nám národní hrdost, porobili jsme se.“ Věcná a navýsost záslužná rekonstrukce naší paměti. I svědomí.