Kanadský režisér Denis Villeneuve ukázal už v první částí Duny, jak velkolepě a přitom pečlivě hodlá s adaptací Herbertovy knihy naložit. Z celkem pochopitelných důvodů (expozé postav i tématu) měla jednička pomalejší rozjezd, což jí šťouralové neopomněli vytknout. Už tady ale režisér předvedl, co umí a jak velký cit pro knihu (i filmové vyprávění) má.

Nebylo náhodou, že trval na distribuci v kinech a raději kvůli covidu posouval data premiéry. Žádné zelené plátno a postprodukční vytváření lokalit, nýbrž poctivé natáčení v reálných prostředích, pokud možno co nejvěrnějších předloze. Režisér je vybíral osobně, planetu Atreidů Caladan našel v Norsku, v Arrakis se proměnily pouštní duny v Abú Dhabí a v Jordánsku.

Zdroj: Youtube

Ve studiích i v exteriérech vyrostly místy až devítimetrové paláce a další velkorysé stavby. Díky důmyslnému nasvícení byl vizuální dojem velkolepý.

Totéž samozřejmě nabízí i část druhá, v níž se mohl režisér navíc dějově více rozmáchnout a dát filmu dynamičtější tempo. Se scénáristou Jonem Spaihtsem zasvěcují Paula Atreida a jeho matku Jessiku do světa rituálů a mýtů pouštního národa Fremenů, kteří mezi skalami a písečnými dunami ukrývají posvátnou vodu a sní o návratu „zeleného ráje a stromů“.

První Duna posbírala šest Oscarů. Připomeňte si ji v tehdejší recenzi: 

Timothée Chalamet jako Paul Atreid
Kultovní Duna se vrací. Magická podívaná Denise Villeneuva vstupuje do kin

Zatímco Jessica přejímá s rolí Ctihodné matky i „staletí bolesti a smutku“, Paul prochází zásadními zkouškami včetně jízdy na obřích pouštních červech, aby se mohl stát jedním z Fremenů. Kdesi hluboko v jeho duši dříme i touha po pomstě za smrt svého otce a zničení rodu. A přestože trvá na tom, že nepřišel Fremeny vést, okamžik onoho rozhodnutí se čím dál více blíží…

Na oltář válečné diplomacie i budoucnosti planety se vzácným kořením bude muset přinést i oběť velmi osobní.

Uhrančivá podívaná

Villeneuve nenechává ve druhém filmu navzdory 165minutové stopáži diváky snad ani na chvíli vydechnout. Opět šetří dialogy, vypráví hlavně obrazem, hudbou a zvukem. Střídá akční scény s klidnými, hraje si s barvami a kompozicemi - nechává nad oranžovými dunami podél skal vznášet se černé siluety bojovníků, z bílé a krémové barvy vysušených pouštních prostor a tmavých kápí nechá vzácně vystoupit zářivou modrou, ať už jako „vodu života“ či v detailech fremenských modře zbarvených očních panenek.

Oslavu baronových narozenin v monumentální gladiátorské aréně snímá dokonce v černobílém formátu (evokujícím estetiku nacistických sportovních filmů jak od Leni Riefenstahlové, ostatně i moc zosobněná baronem a potažmo Imperátorem má jisté paralely s nacismem).

Kontroverzní Leni Reifenstahlová navždy proměnila svět filmu:

Leni Riefenstahlová jako válečná zpravodajka ve společnosti německých vojáků v okupovaném Polsku v roce 1939.
Hitlerova režisérka Leni Riefenstahlová: Filmový génius s temným tajemstvím

Nabízí úchvatnou podívanou – ať už díky pohledům na nekonečné vlny písečných dun přes vlající Atreidův šat, omračujícím scénám jízdy na červech, nebo dokonalé choreografii bojových scén či tanečních kroků po písku kvůli ochraně před červy. Nápaditě pracuje s nejrůznějšími vznášedly připomínajícími hmyz i stroji na těžbu koření.

Tvůrci pracují i s generačními přesahy. Mýtus o „Mesiášovi“ mladí Fremeni na rozdíl od starších nesdílejí, ví, že se musí spoléhat sami na sebe.

Villeneuve nechce být ale jen vážný, dramatické momenty vyvažuje jemným humorem, z něhož čiší milé paralely s dneškem. Třeba když Fremeni vysávají vodu z nepřátel: „Je plná chemikálií. Ale nevadí, na chlazení bude dobrá.“

Stellan  Skarsgård jako HarkonnenStellan Skarsgård jako HarkonnenZdroj: se svolením Vertical Ent

Samostatnou zmínku zaslouží hudba (Hans Zimmer) a zvuková práce, které (naštěstí) nijak nepřebíjejí obrazovou složku, a přitom dodávají filmu na patřičných místech působivou atmosféru či gradaci. Pokud jde o masky a stylizace postav, pak za všechny alespoň poklona tukem přetékajícímu baronovi Harkonnenovi, v jehož těle si výborně vede téměř k nepoznání Stellan Skarsgård, nebo zrůdnému baronovu synovci Feyd-Rauthovi v podání Austina Butlera, který po Elvisi Presleym znovu dokazuje svůj široký herecký rejstřík.

Na co jít v únoru do kina? Nenechte si ujít tipy Deníku:

Duna: Část druhá (Timothée Chalamet)
Na co jít v únoru do kina? Přichází Duna, idylka v Osvětimi a Darkland

Ne všichni mají stejný herecký prostor, plátnu samozřejmě dominuje Timothée Chalamet v roli Paula, zdatně mu sekunduje Zendaya jako Chani a Rebecca Fergusonová v roli Lady Jessiky, svou vizáží i temperamentem mezi Fremeny skvěle zapadá Javier Bardem (Stilgar), jako chladnokrevný a hamižný Imperátor podává přesvědčivý výkon Christopher Walken.

Nejblíže knižní Duně

Villeneuveův první díl z roku 2021 proměnil šest z deseti oscarových nominací a dočkal se značného světového ohlasu. Vydělal přes devět miliard korun. Uvidíme, jak si povede jeho druhá část. Už teď je ale možné spolehlivě říct, že jeho adaptace se zatím (po Lynchově filmu a sérii pro HBO Max) přiblížila duchu knižní předlohy nejvíce. Ať už tím, jak tematizuje moc a věčné pokušení „vyvolených“, nebo tím jak se zamýšlí nad spasitelským efektem.

Hodnocení Deníku: 90 procent