Pravda o tom, že nejtěžší je napsat dobrou komedii, by se měla tesat do kamene příbytků domácích filmařů. Nová komedie Jiřího Chlumského Dvojníci to potvrzuje dvojnásob. Nejen že autor scénáře Petr Hudský se totálně míjí se základy žánru, ale režisér jeho scénář navíc převedl na plátno bez jakékoli snahy dát alespoň některým situacím náznak vtipu. A natočit komedii, které se při nejlepší vůli nelze smát, to už je výkon.

Zápletka postavená na záměně dvou identických hrdinů je prostá a mnoha filmy – i zahraničními – léty prověřená. Honza je zručný zloděj, který si vydělává krádežemi a právě má na krku nezáviděníhodný dluh u místního mafiána, Richard usedlý učitel střední školy s klidným rodinným zázemím. Když se ti dva náhodně prohodí, je nabíledni, že si pořádně zkomplikují život. Ale jen částečně. Do jisté míry si totiž ve svém domácím prostředí vylepší renomé… Včetně svých partnerek.

Standardně napsaná dějová linka, na níž se nedá nic zkazit, mohla fungovat. Kdyby se ovšem autoři nerozhodli zahustit ji zbytečnými motivy navíc, například zpackanou krádeží vzácného obrazu, a kdyby Petr Hudský uměl napsat situační humor a pointovat dialogy.

Ani jedno se ale nekoná. A tak i když obsazení je až na výjimky vděčné – Ondřej Sokol, Petr Nárožný, Petr Čtvrtníček i Jitka Schneiderová jsou zkušení herci s komediálním nadáním – filmu to nepomohlo. Pokusy o humor selhávají stejně jako výkon Simony Krainové, která už ve filmu Vybíjená ukázala, že herectví není její silná stránka. Herci se snaží, jejich různé stylizace se ale nepotkávají, nejvíce je to znát na mafiánovi Petra Nárožného, který jako by vypadl z úplně jiného filmu. Ondřej Sokol je dobrý komediální herec a v rámci svého dvojníka sem tam lépe či hůře improvizuje, jinak ale tvůrci jeho talent prakticky nevyužili.

Leccos se filmu dá odpustit. Logické nesrovnalosti, klišé, naivita, přehrávající Jakub Kohák. Ale fakt, že člověk prosedí u komedie přes sto minut se znuděným výrazem, aniž by se více než jedinkrát zasmál, to se odpustit nedá.

Zdroj: Youtube