Nejspíš i proto spojil síly se zkušeným scenáristou a dramatikem Tonym Kushnerem (Andělé v Americe), aby neulpíval na zbytečnostech a přílišném sentimentu. Hlavním hrdinou je Sammy Fabelman, který v poválečných letech dospívá v židovské rodině v Arizoně, jejíž dva póly utváří vitální maminka těšící se za všech okolností ze života a dobrácký, vědecky založený otec, v jehož světě čísel a vynálezů naopak pro fantazii mnoho místa není.

Mezi těmito dvěma vlivy objevuje Sammy svět a jednoho večera v kině i magii jménem film. Intenzívní dětský prožitek z dramatické kolize vlaků na plátně se mu stane jakousi iniciační zkušeností.

Kryštof Hádek, Štěpán Kozub a Robin Ferro jedou za svou Grand Prix
Most ani Okresní přebor Prušinovský nepřekonal. Grand Prix chybí větší zrychlení

Od této chvíle nemá v duši klid a při každé chanuce si přeje kousek vlaku, až jednoho dne konečně vyšle za asistence rodičů na koleje celou soupravu. A ta - jak jinak – vzápětí nabourá. A pak znovu a znovu. Jen maminka ale pochopí, že Sammy potřebuje se silným diváckým vjemem nějak naložit, zpracovat emoce. Potají seznámí synka s otcovou kamerou, dovolí mu havárii vláčků natočit a stane se jeho prvním užaslým divákem.

Tak se začne rodit filmař, jehož fantazie nezná mezí a který kromě tvůrčí vášně poznává i mocnou sílu filmového média. Objektiv kamery totiž občas zachytí v druhém plánu i to, co režisér původně neplánoval. A stejně jako hrdina Antonioniho geniální Zvětšeniny objeví Sammy malé tajemství, které vrhne na jeho milovanou maminku stín… Nemusí jít ale vždy jen o bolestné poznání okrádající teenagera o první životní iluze, film může být i potřebnou katarzí, štítem před nepřízní světa, ba i životním postojem. Záleží, jak se s ním pracuje. K tomu ale musí Sammy dospět.

Laskavý pohled

Spielberg explicitně nepřiznává, že by šlo o jeho vlastní příběh, nicméně podstatné detaily prozrazují, odkud bral inspiraci. Stejně jako Sammy se v dětství často stěhoval, včetně Silicon Valley, v chlapeckých letech objevil kouzlo kamery a také jeho vášeň pro film podporovala mnohem více maminka. Rozvod na plátně se odehrál i ve skutečnosti, i když důvody a detaily se mohly lišit.

Právě jemná ironie a laskavost, s jakou se Spielberg na své hrdiny dívá (a které do jisté míry připomínají filmové příběhy Zdeňka Svěráka), posouvají jeho ohlížení ze syrové reality do krajiny vlídné nostalgie. Asi jako když ve vzpomínkách příliš bolestné životní momenty vytěsníme. 

Zdroj: Youtube

Tvůrci vedou Sammyho kroky s velkým citem a porozuměním pro dětský svět snů a upřímného nadšení, které se pod vlivem událostí ztrácí a znovu vrací – obohacené o novou zkušenost. Chlapcovo zrání sledujeme v závislosti na tom, co se kolem něj odehrává a co jeho citlivá duše prožívá, včetně první kolize dětské nevinnosti se složitým světem dospělých (a v podtextu čteme otázku, jak moc ovlivňuje náš další život to, co zažijeme v dětství). Zklamaná důvěra vložená do rodinného přítele, bolavý souboj se smíšenými pocity plynoucími z maminčiny zrady na straně jedné a pocitu spřízněnosti s jejím viděním světa na straně druhé, šikana v nové škole, krok do skutečného světa filmu.

V malém Mateovi Z. Francisi-DeFordovi našel skvělého představitele Sammyho, uvěřitelnou starší tvář mu dává i Gabriel LaBelle. Zkušeně si režisér vybral a vede i další herce: Michelle Williamsovou a Paula Dano v rolích rodičů, Setha Rogena jako otcova kolegu a jakousi šedou eminenci rodinných vztahů, nebo Davida Lynche v kratičké, ale nezapomenutelné kreaci coby režiséra Johna Forda, jenž dal v počátku Spielbergovy kariéry filmaři první cenné rady. 

Dobová sonda

Sammyho boj za vlastní důstojnost a uznání, měření sil ducha s arogancí převahy fyzické je dojemný, zábavný i tísnivý. Nikdy ale nesklouzne vyloženě k temnému tónu, i když by to bylo možné. Spielberg ale nechce sociální drama, svým smyslem pro hravost a poezii odlehčuje vyprávění tu postřehy vtipnými (maminčiny dlouhé nehty cvakající po klávesách klavíru, jež musí proti její vůli padnout před konkursem za oběť umění), jindy dojemně lyrickými - kterým náramně sluší kamera zkušeného režisérova spolupracovníka Janusze Kaminskiho, třeba při nočním rodinném ohni pod širým nebem s ruskými písněmi a maminčiným tancem v průsvitné košili.

Jan Budař a Ondřej Vetchý ve filmu Princ Mamánek
Princ Mamánek jako pokus o jinou pohádku. Jan Budař doplatil na velké ambice

Je to zároveň i přesná dobová sonda, se všemi profesními nadějemi, americkou inklinací k levicové politice, nesnadným židovským údělem, ale i papírovými ubrusy a plastovými příbory, jež končí po každé večeři bez milosti v koši, což příbuzná sarkasticky okomentuje: „To si stříbrné šetříte pro Eisenhowerovy?“

Fabelmanovi jsou zkrátka působivou diagnózou jednoho dospívání i bez okázalých dramat a zároveň krásnou poctou filmové vášni. Je to film čistě napsaný i natočený, s vypravěčským umem a citem pro detail, osvětlující touhy i osamělost budoucích Sammyho (Spielbergových) hrdinů.

Hodnocení Deníku: 75 procent