Arvéd zaprodal duši nacistům i státní bezpečnosti, hrál vysoké politické hry. Co vás na něm přitahovalo nejvíc?
Zaujalo mě, že je inspirován reálnou figurou, úplně mě do sebe vtáhl. Dojmy jsem ale měl nejdříve smíšené, protože scénář nebyl snadný text na první přečtení. Nebyl vyprávěn chronologicky, skákal v čase. Takže jsem si řekl – to bude nějaký jednostrunný zlo. A vůbec netuším, co tam budu dál hrát. Naštěstí měl se mnou režisér Vojta Mašek velkou trpělivost.

Jak jste se s Arvédem seznamoval?
Hodně jsem o něm přemýšlel, spoustu toho přečetl, včetně knižní předlohy Jana Poláčka. A také Dějiny okultismu, Novodobý český hermetismus od Milana Nakonečného a další historické knihy. Měl jsem k dispozici různé dobové materiály a fotografie. Dokonce se ke mně dostalo pár osobních věcí Arvéda Smíchovského. 

Linda Rybová
Linda Rybová: Jako Tereza v Revíru udávám vesnickou módu

Našel jste na něm něco pozitivního?
Lidsky jej obhájit úplně nemohu, je to záporná figura. Ale jako herec musím. Hledal jsem jeho světlé momenty. A našel jsem je. Uvědomil jsem si, že Arvéd se celý život schovával za arogantní nepropustnou masku, za níž ale byla zranitelná osobnost. Kterou nechtěl světu přiznat. Byl laskavý a vřelý, občas pomáhal lidem, zachránil třeba několik Židů před transportem. Ale taky se uměl v mžiku proměnit v krutého člověka. Život mu komplikoval fakt, že byl homosexuál, na což se v dané době dívala společnost s jasným zavržením. I proto se oženil - aby svoji orientaci lépe skryl. Ale nesmírně ho to trápilo, dokonce se kvůli tomu léčil u psychiatrů v Itálii. Měl milence, na kterém byl citově závislý, ale který ho nakonec zradil. Myslím, že se Arvéd musel cítit velmi osaměle.

Arvéd se významně zajímal o okultismus, který aktivně praktikoval. S jakými pocity jste v jeho kostýmu před kamerou vyvolával démony?
Nenechávali mě úplně chladným. Díky četbě knih a dalších pramenů vím, že člověk může okultismu snadno propadnout. Zvlášť, když je to podloženo literaturou. Při scénách s vyvoláváním ďábla mi šel mráz po zádech. Pracovali jsme s historickým textem rituálů. Nosil jsem radši s sebou Bibli a křížek. Pro jistotu. Před tímhle mám opravdu respekt. Na place jsme si vzájemně půjčovali stroužky česneku a krystaly.

Zdroj: Youtube

Jak dlouho jste se na natáčení připravovali?
Dva roky. Z toho půl roku probíhalo čtení ve zkušebně a taky jsme měli týdenní soustředění v Černošicích, v domě naší kostýmní výtvarnice. Byli jsme tam jak na táboře. Jezdili za námi další kolegové, architektka, hudební skladatelé, kameraman, většina tvůrčího štábu. Z jedné místnosti byla zkušebna, večer se promítalo na projektoru. Já chodil většinou spát, ale pamatuji si, že tam jeden večer běžel Spalovač mrtvol.

Vskutku důkladná příprava na temný příběh…
To ano. Nepamatuju, že bych někde zažil podobné natáčení. Fakt, že jsme se mohli takhle svědomitě připravovat a v klidu koncentrovat, považuju za velký zázrak.

Kdyby vás skutečný Arvéd pozval na kávu, šel byste?
Určitě jo. Ale asi bych odešel se stejným pocitem, jaký z něj mám díky pramenům, co jsme měli k dispozici. Velmi toužil být slavný a mít moc nad lidmi. Proto si o sobě sem tam vymýšlel a upravoval svůj portrét podle představ. Zveličoval svou důležitost. Zažíval velkou frustraci z toho, že okultní společnost, kam chtěl patřit, ho nepřijímala. Špatně to snášel, chtěl si urvat taky něco pro sebe. I z toho pramenilo zlo, které šířil a které se mu stávalo prostředkem k pomyslné slávě.

Odhalení hvězdy pro Courteney Coxovou na Hollywoodském chodníku slávy v los Angeles, 27. února 2023. Zleva Laura Dernová, Coxová, Jennifer Anistonová a Lisa Kudrowová
Trojice z Přátel opět spolu. Courteney Cox má hvězdu na hollywoodském chodníku

Každý se nějak stylizujeme. Dnešní společnost tuhle potřebu probouzí víc než kdykoli dřív. Jak se v ní žije vám?
V tomhle věku už dobře. Ale předcházela tomu spousta životních karambolů. Spojených s hledáním sebe sama a určitých postojů. Ten největší průšvih byla závislost na alkoholu. Před natáčením Arvéda jsem vyhledal odbornou pomoc a nechal se zavřít do léčebny. Jsou to už skoro tři roky, co nepiju. Za to vděčím své adiktoložce. Rozklíčováváme spolu spouštěče pití a moji osobnost. A myslím, že mohu říct, že jsem konečně našel vnitřní klid a žije se mi hezky.

Jaký to byl pocit vidět se jako Arvéd poprvé na plátně? 
Já si to moc nepamatuju. Po natáčení jsem odjel na samotu do lesů, kde to na mě celé dolehlo. Bojoval jsem s úzkostmi, cítil se unavený, a přitom nemohl spát.

Možná vám ukradl kus duše.
To ještě nevím, to se ukáže. Přistupoval jsem ale k němu jako ke každé jiné roli. Vždycky mě baví protrápit se k ní, zkoušet různé cesty. Tahle byla intenzivnější tím, že byl Arvéd tak komplikovanou osobností. Když mi napsali, že jdou s filmem do střižny, znervózněl jsem. Požádal jsem, jestli bych se mohl podívat na první střih. A zjistil jsem, že to, co jsem hrál před kamerou, se na plátno dostalo. To mě trochu uklidnilo. Jenže pak byla první veřejná projekce a to byl šok. Nejsem zvyklý se na sebe dívat. Takže mě popadla panická ataka. Já tu projekci prožil jak ve snu. Jsem rád, že jsem ji přežil. Jsem stresař.

Tomu říkám požehnání pro hereckou profesi. Proč jste si si ji vlastně vybral?
Mě to bavilo od malička. Jen jsem musel najít ten správný přístup. Když je člověk mladý, řeší sám sebe, pořád jen já, já, já. Převládá touha na sebe upozornit, řešíte, jak budete vypadat a působit, co si o vás budou myslet diváci. Až časem vám dojde, že je důležitější co, s kým a v jaké látce hrajete, jaký je vkus celé hry. Herectví mě popadlo na gymnáziu. Dostal jsem se do souboru Regina a od prvních chvil jsem věděl, že to chci dělat. Tehdy mě ale víc bavilo, že se lidé mým výstupům smějí.

Byl jste šaškující dítě?
Jo. Úplně typické. Přišla návštěva, já vylezl na stůl, šaškoval a zpíval písničky. Tetám jsem hrál s plyšovými hračkami divadýlko.

Hlavní představitelé seriálu v roce 1974
Legendární M.A.S.H. skončil před 40 lety. Co dnes dělají Šťabajzna či Hawkeye

Nikdo jiný se v rodině kumštu nevěnuje? Třeba sourozenci?
Ne. Mám dva bratry. Starší pracuje – jako náš táta – na železnici, mladší má instalatérskou firmu.

Jsou na vás pyšní?
Ve skrytu duše asi jo. Ale třeba starší brácha mě na divadle nikdy neviděl hrát. Máme každý jiný svět.

Ještě si vzpomenete na první dojmy z DAMU?
Přišel jsem jak nepopsaný list. První, co nám řekli, bylo, že tři z nás na konci roku vyletí. Takže nadšení dost opadlo. Uměle vytvořili konkurenční prostředí, totálně nás rozložili na součástky. Když byl někdo vyzrálejší, nenechal se. Ale já byl ucho a prožíval to. Až pár let po škole jsem se začal dávat dohromady. Osobně si myslím, že to není dobrá metoda. Krade sebevědomí. Na druhou stranu, my jsme to skoro všechno prokalili v hospodách. Celá studia byla jedna velká párty. A jsem strašně vděčný za dva pedagogy – Janu Hlaváčovou a Petra Kostku. To jsou divadelníci par excellence. Často na ně myslím, hodně mi toho dali.

Hrál jste a hrajete v řadě divadel, od alternativních typu Studia Hrdinů až po Národní. Co vám vyhovuje víc?
Nikdy jsem to neřešil. Byl jsem vděčný za každou práci. Při pochybách si pokaždé vzpomenu na období, kdy jsem ji neměl. Nejsem vybíravý, spíš u mě rozhoduje čas. Když je nabídek víc, musím se něčeho vzdát. Ale je pro mě důležité pracovat s tím, s kým si rozumím.

Jaký by měl být?
Chytrý, vzdělaný a s vkusem. Měl by být vnímavý a vědět, jak pracovat s hercem. Po pravdě, spíš víc vím, s kým pracovat nechci. A to s lidmi, kteří ubližují.

Stávalo se vám to v minulosti?
Ano. Vždycky jsem si říkal, že to k branži patří, že podobné jednání musím ustát. Ale už vím, že nemusím. Že se můžu rozloučit a jít. A jestli bych něco měl doporučit mladým hercům – aniž bych chtěl moralizovat – tak asi tohle: když vám někdo vědomě ubližuje, nebo nerozumí vašemu osobnímu příběhu, seberte se a odejděte.

Herec Paul Rudd
Nejvíc sexy muž světa Paul Rudd o roli v Přátelích: Měl jsem být jen zástěrka

Co jste dělal, když nebyla práce?
Pracoval jsem jako číšník v hotelu Panorama na Pankráci. Ve čtyři ráno jsem chodil chystat snídaně a organizovat hosty, kde mají sedět a tak. Já se práce nikdy neštítil, ale naštěstí jsem to zažil jen na začátku kariéry. Pak už vždycky práce byla. A když zrovna nebyly peníze, uskrovnil jsem se a mezitím spadlo něco shůry, co mi poskytlo honorář, který vystačil na delší čas. Jsem šetřílek. Za léta, co pracuji, jsem si něco našetřil. Navíc toho moc nepotřebuju, nemám auto ani byt, jsem v pronájmu a žiju skromně.

Figurujete v obsazení anglického filmu Aféra s náhrdelníkem. Byla to dobrá zkušenost?
Ano. Ale jen maličká role. Pustili jsme se do toho s jednou mou kolegyní, mladičkou herečkou, a oni si nás v castingu všimli. Ale točili jsme epizodní role de facto za peníze komparsu. Takže žádná velká výhra. My ale byli za tuhle zkušenost rádi.

To byste se mohl prosadit v castingu zahraničních produkcí častěji.
Upřímně – já ani nevím, kde se kvůli tomu hlásit.

Existuje barrandovský rejstřík. A projekt Actorsmap. Znáte ho?
Ano. Ale já jsem v tomhle trochu solitér, nejdu s dobou.

Co má přijít, přijde? Nepřipravujete se tím o užitečné nabídky?
No, asi je to tak. Ale pro mě má pořád prioritu divadlo. A tam je nabídek, navíc krásných, dost. Film je nevděčný. Vaše tvář se záhy omrzí a jste out. Navíc mě Arvéd trochu rozmazlil. Důkladnou přípravou a natáčením. Když mi někdo řekne, abych jel točit na jeden den a já pořádně ani nevím co, neláká mě to.

Odmítáte nabídky?
Nedělám to z pýchy. Ale je pravda, že nedávno jsem jednu odmítl. Místo toho ke mně doputovaly tři jiné.

Prozradíte jaké?
Jedna je komediální role vědce v seriálu pro Českou televizi. Režíruje ho dvojice Michal Samir a Matěj Chlupáček a scénář je moc zábavný. Na kamerovkách jsem se sešel s kamarádem Tomášem Kobrem a oba jsme je udělali, z čehož mám velkou radost. Druhá role je v pokračování detektivní série Radima Špačka Stíny v mlze, kde hraju hlavní postavu v jednom díle. Bude to náročná věc, jakou jsem vždycky chtěl. A konečně Dobré ráno, Brno. Jan Prušinovský nám s Danielou Špinar a ještě jednou kolegyní nabídl takovou zábavnou partičku.

Berlinale vyhrál dokument Na Adamantu
Berlinale vyhráli psychicky nemocní na Seině. Uspěl i animovaný film FAMU

Během natáčení jste jste se zmínil, že vás okultismus láká. Ještě ta zvědavost trvá?
Chytlo mě to, ano. Je to nádherná věda pojímající svět vašeho vědomí. Ale vyžaduje hodně času a navíc průvodce, který by vám to vysvětlil. Jazyk těchto knih je uměle vytvořený, samostudium není úplně možné, je třeba aby vás do toho někdo zasvětil. Takže ano, zvědavost trvá, ale není na to teď prostor ani čas.

K čemu může být dnes magie dobrá?
Může vás navést k určitému nadhledu. K víře, že to, co špatného se teď ve světě děje, se děje z nějakého důvodu. A učí vás odpouštět.

Odpouštíte často?
Učím se to. V divadle je to nutnost. Začnete zkoušet, jdete s kůží na trh, pracujete s emocemi, odhalujete se, jste lehce zranitelný. Stačí málo a někdo vás sejme. V téhle branži se musí člověk naučit nebrat si to osobně.