Překvapení je o to větší, že autor scénáře Roman Vojkůvka je filmový amatér a pokrývač, který ve volných chvílích píše a někdy i natáčí drobné snímky (Někdo tam dole mě má rád, Na druhý pohled v režii Petra Nikolaeva). Námět k filmu Chyby čerpal do jisté míry z vlastního prostředí – i hlavní hrdina Tomáš je pokrývač a některé scény se odehrávají na střechách domů. Což je osvěžující moment v českém filmu, jehož postavy se obvykle klišovitě pohybují mezi luxusními městskými interiéry, letními roubenkami a uměle zasněženými kopci. Jana Prušinovského ovšem vždycky zajímali outsideři a obyčejní lidé z davu, uvízlí v marasmu své zapadlé sociální varty. Potvrzuje to i hlavní ženská postava, prodavačka Ema, jejíž život utvářejí práce v marketu, kamarádky a večerní zábava u místního kulečníku.

Vzájemné jiskření a narůstající cit zbavuje Tomáše i Emu pocitu osamělosti plynoucího i z jejich složitých rodinných poměrů. Pokus o harmonické soužití na malém městě však narušují projevy české malosti – závist, posměch a zápecnictví. Drobné konfliktní situace vyhrotí stín dívčiny minulosti, který na vztah v jistou chvíli padne. Pornovidea už sice Ema dávno opustila, internet však umí své. Pro malou obec a zdejší machry u piva je to signál k sociální šikaně. A pro křehký vztah výbušného Tomáše a zranitelné Emy těžká zkouška. Mají se rádi, ale uražená mužská ješitnost a nátlak okolí má na jejich lásku a důvěru destruktivní účinek. Budou mít – tak jako sukulenty, které Tomáš pěstuje - dost sil a přežijí tuhle nepřízeň?

Prušinovský vypráví jejich příběh bez zvláštních překvapení, dívčina temná minulost je ostatně naznačena explicitně už v prologu – při natáčení porna, kde ovšem nevidíme aktérům do tváře. V průběhu vyprávění už jen čekáme, kdy a odkud do vztahu zasáhne a jak velkou paseku nadělá.

Síla jeho filmu je v něčem jiném. Drsnou romanci o pokrývači, jenž zkušeně zastřešuje cizí domovy, ale svůj pomyslný „hrad“ ochránit neumí, staví na úspornosti a hereckých výkonech hlavní dvojice. A ty jsou prvotřídní. Navíc jsou po dlouhé době v domácím filmu k vidění nové tváře, pro které si režisér zajel do oblastních scén. Pavlu Gajdošíkovou našel v ostravském Divadle Petra Bezruče (za Maryšu ve stejnojmenné inscenaci má cenu divadelní kritiky), Jana Jankovského na prknech Činoherního studia v Ústí nad Labem. Gajdošíkovou jsme mohli vidět v Hořícím keři, Jankovského například ve filmech Pouta nebo Alois Nebel, pro oba je to ale první hlavní role ve filmu. Především díky jejich autentickému projevu a schopnosti zvládat proměny emocí působí snímek uvěřitelně, z některých situací doslova mrazí. O obou nejspíš uslyšíme, až se budou příští rok udílet novinářské ceny a České lvy.

Tvůrci pracují s aktuálním motivem nepředvídatelné síly internetu (který byl před rokem i hybným momentem série #martyisdead), slouží jim ale zejména jako odrazový můstek – podobně jako v loňském filmu Radu Judeho Smolný pich. V tomto případě ke zdůraznění známých projevů české mentality – předsudků, faleše a zloby, i toho, jak dokáží rozkládat vztahy a jak je těžké jim čelit. Finále je možná zbytečně doslovné. Výkony herců, úspornost a přitom přesnost dialogů a místy téměř dokumentární kamera Petra Koblovského však povyšují Chyby na poctivou love story, která se zmítá v krušném českém balastu a v níž obsah slova láska nepůsobí jako kýč.