Klimt, který měl dosud na kontě krátké snímky O kouzelném zvonu, Pád, Franta Nebojsa a dvě epizody pro Fimfárum 1 a 2, projektem debutuje v celovečerním filmu. Námět převzal z vlastního představení Lajka, Čchin a Gagarin, jež připravil svého času s herci zatopeného Divadla v Dlouhé pro Gong. „Bylo zaměřeno na děti druhého stupně, což je pro loutkový film nejhorší věk,“ říká. „Oni už nechtějí být dětmi, ale pořád jimi jsou. Vystrčit na ně loutku je prakticky urážka… Oni chtějí kouřit na záchodě a být dospělí. Takže jsme vymýšleli, jaký klíč použít.“  

Nakonec sáhl k metodě z dřívějších projektů. „Dělám dětské příběhy, ale dospělou formou. Jako u pohádky o Kouzelném zvonu,“ vysvětluje výtvarník. „U ní jsem si ověřil, že děti se baví a starší si zase najdou své. Lajka je koncipována stejně – jako rodinná podívaná, cílená na menší děti, ale která pobaví i rodiče. Třeba motivy kolem sovětské propagandy nebo soupeření Spojených států a Sovětského svazu o prvenství ve vesmíru.“ Připouští, že divadelní Lajkou se bavily hlavně děti, jejich šedesátileté učitelky se tehdy tvářily znechuceně. „Vadilo jim, že si děláme legraci ze sovětského člověka. Přitom právě tahle budovatelská tematika je nádherné téma, nabízející prostor pro srandu.“

Zdroj: Youtube

Svět bez lidí 

Příběh je inspirován osudem ruské Lajky vypuštěné roku 1957 do kosmu. Kromě zvířat a mimozemských tvorů, z nichž má hlavně dospělé bavit sexuálně náruživý nezmar, tu potkáme i kosmonauta Jurije Levobočkina, který odkazuje k prvnímu kosmonautovi Juriji Gagarinovi. „Nechtěl jsem točit jen o vesmíru,“ říká Klimt. „Náš film je i o vztahu člověka a zvířat, případně jiných živých forem na Zemi a v celém vesmíru.“

Lajka se v úvodu filmu vydává hledat v nehostinných ulicích potravu pro tři štěnata, stane se štvancem toulavých psů a absolvuje honičku jako z Indiana Jonese. Tahle pasáž je z filmu nejzdařilejší. Když je po návratu odchycena dvojicí potulných rasů, putuje na kosmickou základnu, kde je vybrána jako nadaný pes pro let do kosmu. Rafinovaně však protáhne do sputniku i svá štěňata a s nimi posléze přistane na neznámé planetě, kde chce najít lepší svět bez lidí…

Dělejte lásku

„Lidské rozhodování o osudu zvířat mi vadí, myslím, že bychom měli být v tomto směru ohleduplnější,“ soudí Klimt, který ve filmu pranýřuje i konzumaci masa („dělejte lásku, nejezte maso!“). Sám prý vegetariánem není, ale snaží se žít zdravě. „Jediné maso, které nejím, jsou mořské ryby,“ říká tvůrce, jehož loutková animace vychází z tradiční školy Jiřího Trnky a Břetislava Pojara. Lajka trvá hodinu a půl a střídá různé polohy, od infantilní doslovnosti (kam patří nejslabší část, tj. slaboduché písňové texty) až po erotické narážky pro dospělé.

Hudbu pro film složil Marek Doubrava, Lajku namluvila Helena Dvořáková, další postavy mj. Petr Čtvrtníček, Jan Budař nebo Jan Vondráček. „Byl to dlouhý projekt. My herci jsme mezitím vyměnili několik mobilů a kšeftů, vystřídaly se vlády… A Aurel pořád dál dělal to své. Kdykoli jste se ho během té doby zeptali, co dělá, odpovídal: Lajku,“ komentuje obsáhlý film Petr Čtvrtníček, jenž namluvil chlípného nezmara.

 

Lajka (česky „Štěkačka“) se jako první živý tvor ze Země dostala na oběžnou dráhu. 3. listopadu 1957 byla na palubě sovětské družice Sputnik 2 vyslána do kosmu. Potulný pes s původním jménem Kudrjavka odchycený na moskevské ulici byl pro let cvičen s dalšími dvěma psy. Technologie návratu kosmické lodi nebyly v té době k dispozici, proto se jeho návrat neplánoval. Vědci očekávali, že přežije týden, Lajka ale uhynula následkem stresu a přehřátí už 5 až 7 hodin po startu.