Je úžasné sledovat, jak i na představení v neděli ráno nebo v poledne proudí do několikatisícových kinosálů, rozesetých po celém městě, davy natěšených diváků. Pak jsou tu ale ještě i filmy a s těmi to pokaždé tak ideálně nevypadá. Jako by pořád platilo, že po Cannes, Benátkách a stále více se rozpínajícím Torontu už na Berlín mnoho nezbývá. Největší pozornost je i zde samozřejmě upřena na hlavní soutěž, kde se sešlo několik zajímavých jmen a hvězdných tváří. Zatím ale chybí pořádné „pecky", na které si člověk vzpomene i po letech.

Šlápnutím vedle se ukázala už zahajovací španělsko-francouzsko-bulharská koprodukce Nikdo nechce noc známé španělské režisérky Isabely Coixetové. Kritika byla v tomto případě vesměs nesmlouvavá a to, co napsal například německý Die Welt: „Berlinale si takový kýč nezaslouží", si režisérka nejspíš doma na zeď nepověsí. Snímek přitom ozdobila evropská hvězda největšího formátu Juliette Binocheová v roli manželky slavného polárníka Roberta Pearyho, která podnikne nebezpečnou cestu na severní pól. Další soutěžní snímek Královna pouště přitáhl do Berlína herečku ještě slavnější, hollywoodskou star Nicole Kidmanovou. Navzdory tomu bylo jeho přijetí víc než rozpačité. Veterán německého filmu Werner Herzog se nechal inspirovat osudy Gertrudy Bellové (1868-1926), spisovatelky, historičky a agentky britské tajné služby, která operovala na Blízkém východě jako jakýsi Lawrence z Arábie v sukních.

Slavné ženy v Berlíně doplňuje ještě křehká Natalie Portmanová, která si zahrála po boku Christiana Balea v nejnovějším opusu velkého kouzelníka současného filmu Terrence Malicka Rytíř pohárů. Ten sice údajně do Berlína přijel, zůstal ale, jak je to u něho zvykem, v ústraní, takže se neobjevil ani na tiskové konferenci. Malick i zde pokračuje ve své estetice, kterou naplno rozvinul už v Cannes oceněném snímku Strom života. Dál rozděluje publikum i kritiku na své obdivovatele a na ty, kteří jsou přesvědčeni, že bez silného příběhu jsou i ty nejhezčí obrazy a pohyby kamery jen bezbřehou nudou. Přesto lze očekávat, že jeho filmová meditace nad marností bytí a hledání jeho smyslu, umístěná tentokrát do povrchního Hollywoodu, bude aspirovat na některou z cen.

HANA CIELOVÁ