Nadějná mladá žena (USA)

Je originální, vtipná a hodná zamyšlení. Nadějná mladá žena, nenápadný debut režisérky a scénáristky Emerald Fennellové, která za něj letos vyhrála Oscara za scénář. Svým způsobem jde o reakci na kampaň Me too, ovšem velmi sofistikovanou a bát se jí rozhodně nemusíte. Najdeme ji až ve třetím plánu, kdesi v podtextu, to hlavní je nápaditě vymyšlený a napínavý příběh.

Autorka pracuje s černým humorem, detektivními prvky i mystifikací, která na diváky číhá prakticky od prvních minut. Titul filmu krásně naplní už úvodní scéna, kdy sledujeme svůdnou blonďatou a totálně napařenou hrdinku v nočním baru, jež v nepříliš důstojné pozici vyhlíží jako snadná kořist. Na muže, jenž se rozhodne ji v taxíku sbalit, však čeká překvapení. A stejně tak na diváky. Emerald Fennellová totiž odkrývá dívčin charakter i pohnutky jejího chování postupně a rafinovaně mění stavební kameny příběhu i žánrové prvky. Ve finále se z černé komedie překlopí téměř do detektivky a to není jediný zvrat, který na vás čeká. 

V první půli by snesla trochu přísnější střih, podívaná je to ale zábavná a chytrá. Včetně finální tečky, kterou autorka parádně načasuje a rozfázuje pomocí obyčejné SMS. Talentovaná britská herečka Carey Mulliganová bravurně naplňuje režijní záměr a pružně střídá polohy vzpurné nedospělé holčičky přes naivní zmalovanou blondýnu až po rozzlobenou mladou ženu, jež jde chladnokrevně za svou pomstou. Je radost se na ni dívat. 

Nadějná mladá žena je osvěžující počin, který toho hodně napoví o ženské i mužské povaze. Nezapře inspiraci výše zmíněnou kampaní, ale činí tak s invencí, nadhledem a bez otravného poučování.

Duše (USA)


Chcete-li si odpočinout a přitom dopřát sobě i svým dětem poetickou a hravou podívanou, pak je pro vás animovaný snímek Duše jako stvořený. Neútočí akční smrští ani agresivním slovníkem, naopak.

V čistém, výtvarně okouzlujícím stylu, jaký stabilně nabízejí tvůrci studia Pixar, vypráví o tom, že život je krásný. A že je třeba ho prožít, nikoli přežít, natož o něm zbytečně mudrovat. Je ovšem dobré najít ve věcech rovnováhu a nemyslet při tom jen na sebe, ale i na ty, které máme rádi a kteří mají rádi nás.

Oporám studia Peteovi Docterovi a Mikeovi Jonesovi k tomu stačí příběh obyčejného učitele hudby, jenž dostane životní šanci hrát s jazzovou legendou. Jediný chybný krok ho však přenese na práh bran do jiného světa, „života před životem“. Tady, ve společnosti čerstvě narozených a zatím ničím nedotčených duší (odlišených snovou mentolovou barvou od života lidí) konfrontuje své představy o životě s čímsi vyšším.

Dialog s Dvaadvacítkou, vtipnou a odzbrojující duší, zarputile odmítající fyzický život, ho vede k přehodnocení priorit. Je to prosté - není podstatné se za něčím urputně hnát, nýbrž si užít radosti pomíjivých okamžiků. Když vítr foukne něžně do barevného listí, publikum i muzikanty v sále spojí teskný jazzový motiv nebo když vás potká, byť jen na chvíli, láska.

Proč? Protože život je prostě krátký.

Jak Bůh hledal Karla (ČR)


Proč jsou Češi ateisté a Poláci věřící? A jak to máme my, autoři filmu? I tak by se mohl jmenovat v podtextu český dokument z dílny Víta Klusáka a Filipa Remundy. Milovníci mystifikace se tentokrát pustili do tématu víry, k němuž přizvali třetího - dokumentaristu Karla Žaluda coby fiktivního režiséra i aktéra této prazvláštní road movie.

Premiéru on-line měla už loni na festivalu Ji.hlava, teď se konečně představuje v kině. Po pravdě, láme se trochu na dva kusy. Ten méně zábavný se točí kolem kritiky pokrytecké polské církve, kdy se navzdory provokativním otázkám a uměle vyvolaným střetům Poláci chovají vstřícně a otevřeně.

Zajímavější začne být film ve chvíli, kdy dojde na samotné autory. Titulní Karel nepůsobí sebejistě a možná opravdu hledá boha, jen jaksi po svém. Kolísá mezi raciem a touhou po poznání a niternou potřebou se vyzpovídat z vlastní viny. Pak se ovšem pozornost tvůrců vrátí k církvi a jejím vazbám na stát, a jsme zase jinde.

A tak vlastně divák nemá moc jasno – mělo jít o společenskou obžalobu, nebo osobní výpověď? Je to celé hra, nebo realita? Vybrat si musí každý sám. Pokud ovšem u rozpolceného filmu vydrží.