Do Thermalu přicházím zadem po červeném koberci a fronta, která od pokladen stojí je, zkráceně řečeno, dlouhá. Zájemci si můžou koupit lístky jen na dva dny dopředu nebo si zajistit Festival Pass. Počet lístků omezen není, kdo dřív přijde, ten dřív mele.

Na konci řady se lidé sluní v už teplém dopoledním slunci, v hale čekají zmrzlí už několik hodin. Někteří sedí na rybářských židličkách, jiní si čtou. Kromě pobíhajících zaměstnanců festivalu a věčně nervózně vypadající ochranky, je tu klid. Rozespalé ticho sem tam protnou otázky na počet otevřených pokladen nebo dostupnosti záchodů. Nikdo ale za svého místa neodchází, aby informaci skutečně zjistil.

V řadě stojí dobrá stovka lidí. Prý to není tolik. „Myslím, že je nás tu ještě víc než návštěvníků. Dneska ještě tolik lidí nepřijde,“ říká Max Stráský z Informačního centra.

Většina lidí, které potkávám, jsou z Varů. Stojí tady pro lístky sobě ale i svým kamarádům, kteří přijedou později. Marie Pichová studuje v Plzni, kamarádi jí přijedou i z Prahy. Když se jí ptám, pro jaké lístky se chystá, vytahuje z kapsy popsaný velký papír se zvýrazněnými tituly. „Stane se, že se nedostanu na film, na který chci, ale s tím se musí počítat,“ krčí rameny Marie. Stojí v druhé půlce řady od půl sedmé od rána a pevně věří, že na ni lístky zbudou.

To Jana Křížová si přivstala ještě o něco dřív. Stojí přibližně desátá před dveřmi hlavní pokladny už od půl páté ráno. „Už jsem zvyklá. Selže systém, nejsou lístky, proto mám i záložní plán,“ odpovídá Jana, když se jí ptám, proč přišla tak brzo. Je zabalená do tenké bundy. „Byla mi zima, slušně řečeno a i teď je mi velká zima,“ směje se Jana. Filmy miluje, takže jí to zase tolik nevadí. Chystá se na filmy ze sekce Horizonty, ve které organizátoři uvádí nesoutěžní filmy z aktuální světové produkce. Zároveň se těší na otevření normálně nepřístupných míst. „Velký sál v Thermalu i Malý sál a Kongresový sál, to normálně nevídáme a má to kouzlo,“ těší se Jana.

Odbyla devátá a hlavní pokladna se otevírá. Nikdo se ale nikam nehrne, všichni udržují velký odstup, možná i kvůli přítomným securiťákům a jasným pokynům pořadatelů. Než jsou koupeny první lístky, trvá to určitě 15 minut. S dvěma Festivalovými Passy zastavuji Hanu Ouředníkovou. Na filmy chodí s maminkou po celou dobu festivalu. Obálku má plnou lístků. „Mám asi dvacet lístků. A teď jsem trochu zklamaná, zapomněla jsem na jeden film,“ kouká na řadu Hana. Asi film oželí.

Adela Petřeková