„Pořád na něj musím myslet. Když jsem byl mladý herec v New Yorku a v Československu vládli komunisté, tak jsme s kolegy demonstrovali před ambasádou za jeho propuštění. Po letech jsem se pak s ním setkal. Byl to úžasný člověk, myslím, že jeho duch tady přetrvává. Cítíte to snad stejně jako já," řekl Keitel přeplněnému sálu.

Na projekci představil svého jedenáctiletého syna, o kterém řekl, že už ve Varech byl. Bylo to v roce 2004, když tu herec přebíral Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii a přijel se svou těhotnou ženou.

„Je to karlovarské dítě," řekl Keitel a rozesmál publikum. Ve filmu Mládí si zahrál s Michaelem Cainem, snímek vznikl v koprodukci Itálie, Francie, Švýcarska a Británie.

Přestože věk hlavních hrdinů popírá název Mládí, už z prvních záběrů je zřejmé, že se v něm nemluví jen o stáří. I když i ubývání sil, vzpomínky a zapomínání jsou tématem rozhovorů starých přátel, pobývajících v luxusním sanatoriu. Kypící život kolem nich je však pro ně výzvou k meditaci o mládí, kráse a kreativitě, o všem, co zahání myšlenky na blízký konec.

Chorální divadlo života

Dirigent a skladatel v důchodu Fred (Michael Caine ) se léčí ve švýcarském sanatoriu pod dohledem své dcery (Rachel Weiszová). Je tu s ním starý přítel, režisér Mick (Harvey Keitel), který na rozdíl od Freda ještě nehodlá vzdát kariéru.

„I tentokrát Sorrentino inscenuje jakési chorální divadlo života, kde postavy obklopující ústřední dvojici mají při své rozmanitosti každá svou zásadní roli. Nikoliv jako součást takřka neexistujícího příběhu, ale jako jedna ze složek tvůrčího záměru. Ten je úchvatně vyjádřen obrazem a hudbou a místo dojmu úpadku a konce se zdá spíš budit pocit naděje, umocněný krásným a silně emotivním závěrem. Nový Sorrentinův film byl pokládán za jedno z nejlepších děl letošní canneské soutěže, ale stejně jako jeho Velká nádhera v roce 2013 odešel bez ceny," podotkla k tomu umělecká poradkyně festivalu Eva Zaoralová.

Film Mládí uvede do českých kin distribuční společnost Aerofilms.

GLOSA Jany Podskalské: Šťastný návrat pana Bílého
Ve správné lázeňské náladě, obklopen fanoušky a s nabitým programem. Tak se vrátil americký herec Harvey Keitel na festival do Karlových Varů. V roce 2004 sem přivezl svou těhotnou manželku Daphnu (jejíž nahé bříško v pokročilém stupni gravidity něžně zachycené objektivem připomíná jedna z fotografií vystavených v Thermalu), teď dorazil na kolonádu s celou rodinou včetně jedenáctiletého syna Romana Juliana. „Vážně je to jedenáct let? No, když to říkáte… Aspoň díky vašemu festivalu bezpečně vím, kolik mu je," žertoval s novináři Keitel, který figuroval v jedné z prvních znělek a kterého roztomile rozhodilo zjištění, že ji festivaloví hosté vídají rok co rok na plátně. „Vy se na ni koukáte během každého ročníku? Neuvěřitelné," žasl. Kde má dnes Křišťálový glóbus, který tu před jedenácti lety dostal za přínos světovému filmu a který hraje roli ve zmíněné znělce natočené v kavárně, se ovšem nemohl rozpomenout. „No, někde tam doma je," mnul si bradu pan Bílý – ostatně právě na tuhle postavu z filmu Gauneři tu vzpomínal. Jak film nechtěl nikdo financovat, přestože scénář se hercům líbil. „Pak se to nakonec povedlo a já už při prvních klapkách cítil, že jsme se octli ve společnosti velkého filmařského talentu," složil Keitel poklonu Quentinovi Tarantinovi, s nímž natočil i legendární Pulp Fiction: Historky z podsvětí. „Takhle to zkrátka chodí – celý život doufáte, že potkáte toho správného člověka, jenž vás nasměruje – v lásce, profesi, zájmech. To vám pomáhá lépe žít," zamýšlel se. „Já měl štěstí, potkal jsem Tarantina, Martina Scorseseho, Paola Sorrentina. To byla čirá radost." Jeho ohlédnutí za filmy a filmovou historií tu vlastně hezky zapadla do kontextu letošního festivalového jubilea a retra. Včetně úplné novinky, kterou do Varů přivezl a v níž se takřka symbolicky – stejně jako karlovarská přehlídka – oba hlavní hrdinové ohlížejí za svým tokem života. Sorrentinův strhující film Mládí, který tu mimochodem od první projekce vede v tabulce diváků, vypráví o plynutí času, odžitém mládí, vzpomínkách i kráse. A jako správný festivalový host Keitel na tiskovce naznačil, jak se nejlépe debatuje o životě a filmech: „Podívejte, já tu nechci kázat nějaká moudra. Měl bych sedět mezi vámi a ptát se. Pojďte radši na skleničku…"