Hynek Čermák: Ženy mě zajímají jako bytosti
close info Zdroj: Deník/Dana Ehlová zoom_in Herec a fotograf Hynek Čermák při letošní vernisáži svých aktů v Dobrušce.
Známý herec Hynek Čermák, který se naposledy objevil ve Vejdělkově filmu Aristokratka ve varu, má mnoho zálib, například pilotuje letadlo nebo jezdí na motorce. Jeden jeho koníček se ale proměnil v téměř profesionální činnost – Čermák se etabloval jako fotograf, zejména aktů. Fotí už šestnáct let. „Zkouším různé žánry, je v tom nějaký vývoj, ale po pravdě – asi nejsem zrozen pro fotografii, protože nejjistěji se cítím v aktech, v jiných žánrech toho moc nedokážu,“ přiznal před časem v rozhovoru pro Deník.
close info Zdroj: Deník/Jan Karásek zoom_in Jedna z fotografií Hynka Čermáka.
Focení aktů mu dle jeho slov pomáhá i v herecké profesi. „Akty mě baví, některé fotky se mi povedly a docela se i prodávají. Jenže jde spíš o můj vztah k ženám, než že bych byl nějak výjimečný fotograf… Není to jen tím, že se mi líbí, jak vypadají. Chci jim rozumět. Jejich svět je opakem světa mužů, je světem něžnosti, což je pro mě důležitý jako pro herce. Musím se snažit tohle chápat – kvůli ženské části své vlastní osobnosti. To je pro hraní podstatné. Ženy mě zajímají jako bytosti. To kvůli nim všechno děláme. Kdyby nebyly, budu klidně žít v lese, nemýt se a budu jíst syrové maso,“ dodal herec, který aktuálně účinkuje v představení Hamlet, uváděném v rámci Letních shakespearovských slavností. Vidět ho můžete i v Hudebním divadle Karlín, Dejvickém divadle, Divadle Bez zábradlí nebo Divadle Palace.
Igor Orozovič: Moje tvorba je velký stylový mišmaš
close info Zdroj: Supraphon/Lucie Levá zoom_in Herec a teď už i profesionální zpěvák Igor Orozovič.
Divadelní a filmový herec Igor Orozovič odstartoval před dvěma lety sólovou hudební dráhu. Nedávno dokonce pokřtil desku nazvanou tajnosnubně Když chlap svléká tmu. „Album je pro mě prostředek, jak písně zvěčnit. Radost pro mě ale pramení spíš z jevištní zkušenosti. Nějakou dobu jsme hledali i zvuk kapely, její vyzařování, protože moje tvorba je velký stylový mišmaš. Čekali jsme, kam se to všechno vyvine, jak budou písničky fungovat na lidi a taky na mě. Teprve potom jsme se rozhodli desku vydat. Kdybych vyplivl něco hned na začátku, bylo by to asi hodně zmatené,“ vysvětlil v rozhovoru pro Deník.
Už zanedlouho Igor Orozovič & Co odehrají dva open air koncerty – 27. srpna v brněnském Letním kině Špilberk a 29. srpna na Letní scéně Musea Kampa v Praze – na kterých zazní nejen písně ze zmíněného alba, ale fanoušci se mohou těšit i na několik speciálních hudebních překvapení. „Čím víc hrajeme, tím se to víc vyplácí. Taky na sobě pozoruju větší jevištní uvolněnost i ve smyslu komunikace s publikem. Tyhle zkušenosti musí člověk nabírat postupně, nemůže si je naplánovat, vymyslet. Tak to podle mě nefunguje,“ řekl herec, který stále působí na své domovské scéně Národního divadla v inscenacích Hamlet, Naši furianti, Hordubal, Mnoho povyku pro nic a dalších. Můžete ho ale vidět i v Divadle Komedie, Divadle pod Palmovkou či na scéně Divadla Ungelt. A s hudebním představením Marta, uváděném Letní scénou Musea Kampa, se Orozovič 18. července představí na festivalu Colours of Ostrava.
Ester Geislerová: Zajímá mě, kdy si dva lidé přestanou rozumět
close info Zdroj: se svolením Ester Geislerové zoom_in Herečku a výtvarnou umělkyni Ester Geislerovou zajímají problémy s komunikací.
Herečka Ester Geislerová – známá třeba z filmů Snowboarďáci, Dvě nevěsty a jedna svatba či LOVEní – vlastně ani herectví nestudovala. Jejím původním oborem je výtvarné umění. Na pražské AVU absolvovala obor Nová média. Později s návrhářkou Josefinou Bakošovou vytvořila kolekci kabelek pro děti Pepieta a dnes už neexistující módní značku oblečení Ester&Josefina. Nyní je nejmladší ze sester Geislerových hlavní tváří projektu Terapie sdílením, která zábavnou formou ukazuje, jak se vypořádat s komunikačními problémy. Od 28. června je v Kunsthalle Praha k vidění její videoinstalace nazvaná Co jsme měli říct a neřekli.
close info Zdroj: se svolením Ester Geislerové zoom_in Luděk Sobota v jednom z krátkých filmů Ester Geislerové.
Geislerová v deseti krátkých filmech zkoumá možnosti a limity mezilidské komunikace. „Mojí nejoblíbenější vyjadřovací formou jsou videoinstalace, ve kterých pracuji s herectvím jako s nástrojem. Ve filmovém prostředí se pohybuji od pěti let, je pro mě přirozené využívat svých zkušenosti,“ uvedla.
Tomáš Jeřábek, Elizaveta Maximová nebo Luděk Sobota dostali za úkol přečíst dopis na kameru, aniž by tušili, že monology vztahující se k romantickému soužití pro ně napsali jejich partneři či partnerky. „Zajímá mě moment, kdy a jak si dva lidé přestanou rozumět. Co se stane s našimi sociálními dovednostmi, když je komunikace moc bolestivá. Proč slova toho druhého zní jako z jiné planety i přesto, že mluvíme stejným jazykem,“ dodala herečka a výtvarnice.
Jan Kanyza: Můžu dělat jenom z pocitu vnitřní radosti
close info Zdroj: Deník/Vladimír Šťastný zoom_in Herec v penzi a aktivní malíř Jan Kanyza ve svém pražském ateliéru.
Jan Kanyza už sice pověsil herectví na hřebík, ale zanechal za sebou výraznou stopu. Sedm let byl členem souboru Divadla Na zábradlí, potom tři roky působil v Laterně magice a nakonec jako herec na volné noze. Účinkoval v mnoha televizních filmech a seriálech. Známý je také z dabingu – jeho hlasem promlouvá například George Clooney. „Nevím, jestli by mě ještě kdy oslnil nějaký scénář. A taky, jak říká Petr Nárožný, stáhl jsem roletu a na shledanou. Už toho bylo dost. Myslím, že člověk si má uvědomit, kdy je čas odejít, a přenechat místo dalším generacím. Nepřekážet. Ale víceméně to byl taky určitý druh osvobození, protože herectví mě najednou už neuspokojovalo… Z Hollywoodu nezavolají, protože nemají moje číslo, a nic a nikdo už mě nepřesvědčí,“ objasnil své rozhodnutí ukončit hereckou kariéru šestasedmdesátiletý Kanyza, který se definitivně přeorientoval na malování obrazů, což koneckonců dlouho činil vedle své herecké profese.
close info Zdroj: Deník/Luděk Mahel zoom_in Jeden z Kanyzových obrazů.
Kanyza své obrazy prodává jen výjimečně, malování ho neživí, přináší mu prý hlavně radost. „Můžu dělat jenom z pocitu vnitřní radosti. A tohle je navíc naprostá svoboda, tady vás nelimitují – jako je tomu u herectví – text, režisér, kolegové ani dispozice jeviště… Ano, určité limity jsou i ve výtvarném umění, například co se týká velikosti formátu obrazu, výběru barev, člověka by mělo i zajímat, v jakém prostoru budou jeho díla viset. Ale pořád je to ta svoboda, která je pro mě naprosto zásadní,“ vyznal se v rozhovoru pro Deník.