Inspiraci k jedné ze svých nejslavnějších detektivek našla prý Agatha Christie na stejném místě, kde se děj knihy odehrává: v luxusním vlaku uvězněném v závějích kdesi v balkánském vnitrozemí. Stalo se tak roku 1929 a poté, co vlak zastavil, zamrzly stroje a cestující s posádkou zůstali na několik dní odříznuti od civilizace. A tak se Orient expres dostal i na knižní stránky.
Proč Branagh?
Filmových adaptací se dočkala Vražda v Orient expresu, kde Hercule Poirot řeší jeden ze svých nejsložitějších případů, několik. Vynikající byla britská v režii Sidneyho Lumeta z roku 1974, kde si Poirota zahrál Albert Finney a která získala Oscara.

Uznání se ale právem těší i televizní epizoda z roku 2010, především díky oblíbenému poirotovskému představiteli Davidu Suchetovi. Atmosféru tísně a napětí narůstajícího v uzavřeném vagonu i přehlídku lidských charakterů dovedl k dokonalosti zejména Lumet, stěží jej mohl někdo překonat. Kenneth Branagh si věru troufal.
Postihnout, co je pro christieovské příběhy tak typické – totiž zneklidňující otázky, kdo je ve skutečnosti oběť a kdo pachatel a jak nevyzpytatelné jsou cesty zločinu, – není lehké. Přesto teď v kinech nabízí milovník Shakespeara i svou verzi. Zjevně ho lákala ústřední figura proslulého detektiva a nedokázal nepodlehnout. S režií a kulisami naložil velkoryse, nabízí opulentní podívanou, zejména zimní horské scenerie a kamerové jízdy nad vlakem uhánějícím krajinou.

Když filmu odpustíme viditelnou digitální postprodukci, lze si ji příjemně užít. Totéž platí o záběrech shora na dění v kupé nebo o scéně s nalezenou mrtvolou, kterou zkraje vůbec nevidíme, můžeme se jen domýšlet. I s castingem se vypořádal zkušeně, stejně jako Lumet obsadil plejádu postav hereckými esy (připomeňme, že ve verzi z roku 1974 si zahráli Ingrid Bergmanová, Jacqueline Bissetová, Jean-Pierre Cassel, Sean Connery či John Gielgud).
U Branagha najdeme Judi Denchovou v roli zámožné princezny Dragomiroff, Johnnyho Deppa v roli Rachetta, Michelle Pfeifferovou jako Mrs. Hubbardovou, Penelope Cruzovou coby sestru Gretu nebo Willema Defoea á la detektiva Hardmana. Potenciál všech se mu ale vrchovatě využít nepodařilo.
Nepřehlédnutelní jsou Johnny Depp v roli Rachetta nebo Michelle Pfeifferová, svůj prostor si vydobyl i Defoe. Penelope Cruzová a Judi Denchová dopadly hůře, stejně jako hraběcí pár, kde si muže zahrál slavný tanečník Sergej Polunin.

Zápletku kolem podivné vraždy, kde jsou postupně všichni podezřelí, vypráví Branagh zkušeně. Finální rozuzlení, které vystaví Poirota a jeho cti bolestné zkoušce, se ovšem nese v chladnějším tónu, než jaký svému hrdinovi přisoudila autorka i režiséři zmíněných adaptací.
Zde zrazuje Branagha jeho shakespearovský teatrální přístup, s jakým líčí i celý příběh. V noblesních retro kulisách a detailech, ale až na pár vtipných výjimek studeně. Svému Belgičanovi dal roztomilý přízvuk a velký knír (jaký ve skutečnosti má mít), ale zbavil jej lidskosti. Což je asi jeho největší zločin v tomto filmu.
Diváci neznalí starších verzí si nicméně jeho „vraždu“ v kině užijí, Branagh je zkušený režisér a film baví až do konce. Ale jako Poirot zůstal za svými předchůdci. V roli televizního vyšetřovatele Wallandera byl přesvědčivější.