Položil jste si během natáčení otázku, zda máte i vy démony pod kontrolou?
Kladu si ji dnes a denně.
A obstojíte? Byl jste někdy kousek od té hrany?
To je na mě příliš intimní otázka, tu asi nezvládnu. Zkuste jinou, prosím.
Přemýšlel jste o tom, jak se dá tomuhle riziku čelit?
Nevím, jestli jsem ten správný člověk, který na to umí odpovědět. To by asi věděli odborníci. Možná, že duševní vyrovnanost je to, na co se ptáte.
Nebo sport? Film to ukazuje.
Určitě. Já ho mám taky rád, třeba běhám. Nejen kvůli fyzické kondici, ale i pro duševní klid.
Co jste četl dřív, knihu, či scénář? A první dojem?
Knihu. Velmi mě oslovila, je dobře napsaná, líbil se mi jazyk. A také obrazy, s jakými Josef Formánek pracuje. Tahle metoda skvěle vystihuje vnitřní svět hrdinů.
Dan Svátek obsadil i herce se zkušeností se závislostí. To vy nejste. Co bylo pro vás při práci nejtěžší?
Ztvárnit přesvědčivě chvíle, kdy je člověk v alkoholovém rauši. Ale ještě důležitější bylo najít správnou míru, aby můj výraz nesklouzl ke karikatuře a zároveň měl sílu, emoční náboj. Snad se to povedlo.
Mě jste strhl, šla na mě místy úzkost. Drželi jste se scénáře, nebo byly i improvizace?
Většinou jsme jeli podle scénáře. Kniha je postavená na deníkových zápiscích, autor líčí nejen co prožívá, ale i co vidí kolem sebe. Ve filmu dostaly podobu voiceoveru, ale krátily se. Na place jsme dialogy také lehce upravovali.
Z natáčení filmu
Fotogalerie: Natáčení filmu Úsměvy smutných mužů
Před natáčením jste byli v léčebně, byla to dobrá lekce?
Absolvovali jsme návštěvu léčebny v Petrohradě, kde se pak také natáčelo. Bylo to pro nás inspirativní, protože jsme se účastnili jakýchsi improvizovaných koleček terapeutických sezení. Viděli jsme lidi, kteří se tam léčí, a slyšeli nejrůznější příběhy, to bylo hodně cenné.
Co jste si z toho odnesl? Jak velká je šance vrátit se do normálního života?
Musím připustit, že spíše jsme byli svědky těch méně úspěšných konců. Řekl bych, že je to hodně o životním nastavení, prostředí, kde člověk žije, důvěře bližních.
Herectví je emotivní branže a k pití tam nemá člověk daleko. Řekl byste, že je v tomto prostředí větší riziko?
Herci jsou křehcí, ano. Ale alkoholismus postihuje lidi napříč profesemi. Důvody jsou různé, často to vyvěrá z určité vnitřní bolesti, kterou člověk nemůže snést a řeší to takhle.
Studoval jste teologii. Farář sice nejste, ale přesto: co pomáhá nejvíc?
Chcete po mně hodně. Asi neřeknu nic nového, ale je to pravda láska.
