Zažil divoké mládí umocněné svobodnými devadesátkami, se vším všudy si užíval dobu, kdy bylo možné v podstatě všechno. O to víc po padesátce zvolnil a také kvůli vážným zdravotním problémům začal řadu věcí řešit jinak. Leoš Noha má přesto práce natolik, že role i odmítá. Navíc se po vynucené pauze vrátil k divadlu. „Dřív jsem si myslel, že jsem nejlepší. S vyšším věkem ale přichází i pokora,“ říká veterinář Áda ze seriálu Okresní přebor v rozhovoru pro Ústecký deník.

Leoši, kdy jste se naposledy naštval?
Já si to zakázal, zjistil jsem totiž, že je lepší se raději pořádně prosmát. V Leštině to jinak ani nejde. Je tu klid a pohoda, o víkendech relaxuji. Plány mám a doufám, že tu ještě pár let vydržím a budu lidi dál bavit i štvát. Chtěl bych důstojně zestárnout.

Daří se vám to?
Přestal jsem kalit Ligu mistrů a spadl do okresního přeboru. Srdce mi jede na 40 procent, už to s ním doklepu. Musel jsem zvolnit, a to ve všem. Kdybych Leoše Nohu potkal, když mu bylo 20, řekl bych mu, ať těch drog bere méně. (smích)

Jiří Macháček v seriálu To se vysvětli, soudruzi!
To se vysvětlí, soudruzi! Jiří Macháček: Víc než tajemno mě zajímala hudba

Zažil jste devadesátky v první linii, navíc často i v Ústí. Co se vám vybaví?
Právě drogy, hlavně pervitin, do toho mladý dlouhovlasý kluk. Doba tehdy byla svobodnější než dnes. Vznikla řada bezvadných věcí, které by dnes nebyly možné, řeknu třeba Českou sodu. Vždyť v současnosti by to byla žaloba za žalobou. Komunisti přestali diktovat, uvolnilo se to. Šlo o unikátní časy.

Ještě předtím jste řádil třeba s undergroundovou kapelou Invalidní důchod. Vídáte se s lidmi, se kterými jste mládí prožil?
Občas někoho vidím, ale už málo. Třeba nedávno jsme hráli s mojí současnou kapelou (kapela Buzerant, pozn. red.) v Teplicích, tak jsem vzpomínal, jak jsme tam kdysi hráli právě s Invalidním důchodem.

Herec Leoš Noha

Narodil se 4. května 1968 v Ústí nad Labem. Vyučil se mechanikem elektronických zařízení, v roce 1992 začal působit v ústeckém Činoherním studiu jako osvětlovač, kde také začal s drobnými rolemi. Později hrál dlouhá léta v pražském Divadle Na zábradlí, první roli před kamerou měl ve filmu Mistři (2004). Mimo jiné se objevil také ve filmech Poslední plavky, František je děvkař či Protektor. Lidé si ho nejvíce pamatují ze seriálů Okresní přebor, Helena, Most! a Vinaři 2. Naposledy se objevil v seriálu To se vysvětlí, soudruzi!

Jaká je doba dneska?
Zvláštní. Jiná. Neexistuje slušnost, čestnost, lidé jsou agresivnější, je to vidět všude, i na mládeži. My si taky dali do držky, ale nikdy neexistovalo, aby parta mlátila jednoho člověka a jiní na to koukali. Když se také něco dohodlo, platilo to. Svět je nemocný.

Existuje lék?
Obávám se, že léčit se tohle skoro nedá. Vládnou nám bezcharakterní lidé a od toho se vše odvíjí. Vidíte, naštvu se u politiky. Komunisti, estébáci, ale i současná vláda, to mě klidným nenechává.

Pojďme k práci. Máte životní roli už za sebou?
Těžko říct, to zjistíme, až umřu. Zatím mi přisuzují Ádu z Okresního přeboru. Jsem na tu roli pyšný, ale já si třeba myslím, že mám za sebou i lepší věci. Každopádně jestli je něco pro herce špatné, tak být hercem neznámým.

S tím souvisí další otázka. Mezi nejvytíženější herce si vás dovolím nezařadit, ale práce je dost, že? Alespoň to tak vypadá.
Naštěstí jsem opravdu ve fázi, kdy si role vybírám i je odmítám, nemohu si stěžovat. Po dlouhé době jsem zase začal dělat divadlo, rovnou dvě představení naráz. Je ale pravda, že mohu dělat jen to, co mi zdraví dovolí, nesmím přehánět.

Stíny v mlze, II. série, 5. díl. Na snímku průmyslový areál Martinov
Stíny v mlze čeká zvrat v případu mladého Černého. Kde natáčeli vraždu policisty

Podle čeho se ještě rozhodujete?
Hodně záleží na tom, kolik peněz mám zrovna na účtě, určitě jsem pár seriálů dělal i pro peníze. A ne všechno, co jsem v životě zahrál, bylo kvalitní. Je dost důležité, s kým na seriálu či filmu děláte. Někdy se méně kvalitní věci dělají dobře, někdy je tomu zase naopak. Jak říkal můj kolega Olda Navrátil u jednoho nejmenovaného seriálu: „Peníze utracené, ostuda trvá.“ Stává se to.

Jste k sobě kritický?
Jsem, ale až teď. Dřív jsem si myslel, že jsem nejlepší. Když nad tím tak přemýšlím, těžko říct, jestli bych sám sobě dal v minulosti práci. S vyšším věkem přichází i pokora. Tu už mám.

Zmínil jste Českou sodu. S Petrem Čtvrtníčkem máte kapelu, hráli jste spolu třeba ve filmu Poslední plavky. Je pro vás právě Petr Čtvrtníček kamarádem na život a na smrt?
S Petrem se máme hodně rádi, ale zrovna u něj to zase takhle úplně necítím. Opravdu ty kamarády na život a na smrt má člověk třeba jen dva tři za život. Já je naštěstí mám.

Per Čtvrtníček je muž řady činností. Pochlubil se, že hraje s kuřimskou vězeňskou kapelou.
Petr Čtvrtníček: Ve vězení jsem jako doma. V kuřimském kriminále hraju na bubny

Ještě se vraťme k rodnému Ústí. Jak často zajedete do centra?
V mládí jsem bydlel na Skřivánku, byt tam vlastně pořád mám. Do Ústí ale moc nechodím, skoro vůbec vlastně. Ovšem sleduji třeba situaci v Činoherním studiu, vypadá to dobře, zajímavě, vždycky to bylo progresivní alternativní divadlo, což je podle mě v pořádku. Tlaky zavřít činoherák už snad definitivně také pominuly. Pro mě jde o srdcové divadlo.

V pátek začíná mistrovství světa v hokeji. Najdete si čas na sledování?
Určitě, nároďáku držím palce i ve fotbale. Na oko fandím severočeským týmům, ale vyloženě oblíbený klub nemám. Na hokej se teď ale těším, navíc bude hrát řada mých kamarádů, řeknu třeba Radka Gudase, Péťu Mrázka, Honzu Ruttu a Míšu Kempného.