Režisér Ole Bornedal, jehož filmy jsou až na výjimky autorské, si libuje hlavně v thrillerové oblasti (Hlídač mrtvých, Kletba z temnot, Tak trochu jiná lovestory). V Zabijácích nicméně ukazuje, že ani svérázný severský humor mu není cizí.

Ostatně k svižným dialogům a černým komediím má solidní předpoklady zkušenosti sbíral v dánském rozhlase, kde byl oceněn jako nejlepší režisér rozhlasových her. Režíroval televizní seriály, velký ohlas sklidil zejména s osmidílnou sérií 1864 z období druhé šlesvické války, kde si mimochodem zahrála i naše herečka Eva Josefíková.

Nemilosrdný orgasmus
Zápletka Zabijáků těží z banálního faktu, že každé manželství se časem ošoupe a nastane nuda a šeď. A touha se (aspoň na čas) toho druhého zbavit, neb nám leze na nervy jen pouhým olíznutím nože. Bornedalovi hrdinové dva leniví čtyřicátníci žijící z černých kšeftů ovšem v duchu hlášky „jsi na zabití" spřádají plán, jak se svých poloviček zbavit jednou provždy. Zatímco totiž po nich marně žádají manželský sex, ženy se opájejí na parketu salsou a živelným tanečním mistrem. „Strká si pěst do úst a myslí si, že nevím, že se udělala. Chápeš to? Nemilosrdný orgasmus," stěžuje si kamarádovi dotčený manžel.

Zdroj: Youtube

Jenže rozvod by stál mnoho peněz, a tak muži v náhlém impulsu objednají nájemného zabijáka. Pravda, z letadla musí Rusa totálně zpitého vodkou dopravit ostraha, jak se ale ukáže, vrozený ruský alkoholismus nestojí ostré mušce v cestě a padají první mrtvoly. Nikoli ovšem manželky. Ty záhy pikle mužů prokouknou a najmou pro změnu zabijáka v sukních ze staré dobré Anglie. Na první pohled vyhlíží jako nevinná babka s kufry, jejich obsah ale budí hrůzu. Jde do tuhého, a tak je jasné, že páry by časem rády vše skončily a vrátily se k rodinným krbům. Ale jak?

Tetované slzy panen
Bornedalův film není rozvíjením zápletky nijak výjimečný, ale jako žánrovka funguje spolehlivě. Baví situačním humorem a vtipnými detaily (Rus má na předloktí vytetované „slzy bolesti" všech panen, s nimiž spal, na druhém četné zářezy za každého zabitého).

Více než režií (která občas nechává herce lehce přehánět) poutá tvůrce dialogy a hláškami („bez chardonay mi to nemyslí", „tolik negativní energie na malém prostoru můj žaludek neunese"), popřípadě drsnými momenty à la coenovský humor, jakým je knokautování nepohodlné Angličanky lopatou po hlavě.

Herci naplňují režisérovu černou stylizaci, včetně skvělé dvojky zabijáků v podání Marcina Dorocinského alias Igora a Gwen Taylorové coby Miss Nippleworthyové vyškolené tajnou službou. Je to nenáročný dánský kus. Ale potěší každého, kdo má občas doma chuť zabít toho, jenž tak úděsně chroupe čipsy vedle v křesle…