Hlavní hrdina, Stanislav Láník, je ambiciózní divadelník. Rád by se dostal z ochotnického souboru, kde má úspěch zatím spíše v agitačních hrách, mezi profesionály. Možnosti jeho postupu jsou ale mizivé.
Standa navíc skrývá velké tajemství, které může být traumatizujícím hendikepem i překvapivou cestou ke kariéře. Ke všemu má ještě likvidační kádrový profil otec zemřel v odboji, matku zabili za údajnou kolaboraci s Němci.

Zbyla mu jen sestra Anežka (Jenovéfa Boková) a babička (Emília Vášáryová). Píše se rok 1953 a Standa je přesvědčen, že když se dá do služeb Státní bezpečnosti, dojde konečně uznání.
Morální rozpory
„Potkalo mě už několik postav dealerů, dále autista a čert, ale herce ztvárňuji poprvé,“ říká Jan Cina. „Po pravdě mám pocit, že režiséři vidí jakousi moji temnější stránku. Já o ní buď nevím, nebo ji možná vidět nechci. Naopak vyloženě kladnou, pozitivní a intelektuálně vytříbenou roli jsem hrál snad jen jednou. Postava Standy Láníka pro mě byla zatím nejkomplikovanějším hereckým setkáním. Zejména co se morálních rozporů týká,“ doplňuje. Pokud by měl najít něco, co mu na Standovi Láníkovi imponovalo a co v něm rezonovalo, byl byl to princip lži.

„U Standy je silným prostředkem, já ho, alespoň doufám, používám v životě co nejméně. Ale je pravda, že jsem si i díky Standovi uvědomil, kdy jsem například něco zatajil, poupravil nebo aktivně zapomněl, aby mě to neobtěžovalo. Hlavní rozdíl mezi námi vidím ovšem v tom, že Standa většinou tuší, co svým rozhodnutím a chováním komu způsobí, a přesto ho to neodradí,“ uvádí Jan Cina.
Vedle něj se dále představí Martin Finger (řídící důstojník StB Korčák), Adrian Jastraban (zapálený komunista, domovník Štěpánský), Jan Nedbal (přítel Standovy sestry) či Pavel Batěk (zástupce náčelníka Hlavní politické správy, do jehož kompetence spadá i vinohradské Divadlo československé armády, kam Standa nastoupil).
Minisérii Herec natočil režisér Peter Bebjak podle scénáře Petra Boka. Již teď se může pochlubit nominací na „evropského televizního Oscara“, ocenění Prix Europa.